Nakladatelství Olympia vydalo před krátkým časem vzpomínkovou knížku na zasloužilého umělce Miroslava Horníčka. Tento talentovaný, pracovitý a mimořádně činorodý člověk, patří dnes k legendám českého umění, do kterého se zapsal jako herec, spisovatel, dramatik, režisér i výtvarník, glosátor a divadelní teoretik. Miroslav Horníček se narodil 10. listopadu 1918 v Plzni a zemřel 15. února 2003 v Liberci.
...aneb opojné setkání s Plzeňákem
Autorská dvojice žen, Jarmila Jirásková a Martina Samková, nabízí čtenářům mozaiku laskavých pohledů na Miroslava Horníčka, kterého bezprostředně poznaly během natáčení jedinečného filmového dokumentu O Plzni vážně i nevážně s Miroslavem Horníčkem, aneb být Plzeňákem v roce 1993.
Přestože byl Miroslav Horníček zavalen tvůrčí činností, práci na filmu, který měl být natočen při příležitosti oslav 700.let výročí založení města, tento Plzeňák tělem i duší odmítnout jednoduše nemohl. Kdyby tak tušil, že jednou bude i základním kamenem příjemného čtení jak o něm samotném, tak i o okruhu jemu milých přátel a spolupracovníků. Nejspíše by se chápavě a s neskrývaným potěšením usmál, jak měl ve zvyku a vypustil by nějaký ten bonmot. Třeba tento?
„Dělat šaška je stejně tak těžké, odpovědné a poctivé, jako dělat lékaře, architekta, horníka nebo vynálezce...“
Kniha Pocta panu Miroslavu Horníčkovi, kterou tímto představujeme, je vyjádřením pocty mimořádnému člověku, který by v listopadu 2018 oslavil sté narozeniny. Na Miroslava Horníčka na dvou stech stránkách knížky kapesního formátu, opatřené množstvím dobových snímků a momentek, vzpomínají jeho přátelé i ti, kteří měli to štěstí, že s ním společně pracovali. Výsledkem snahy shora jmenované autorské dvojice je celistvý obraz osobnosti, poskládaný ze střípků a postřehů i svědectví o Miroslavu Horníčkovi – mistrovi slova, filozofujícímu optimistovi a umělci osobitého humoru i hereckého projevu. A jak podtrhují ve svém textu a zdůrazňují Jarmila Jirásková s Martinou Samkovou, i poděkování člověku, vyznačujícím se ryzí lidskostí.
Součástí publikace je DVD s filmem O Plzni vážně a nevážně s Miroslavem Horníčkem, aneb být Plzeňákem. Jedná se o unikátní, jediný hraný dokument svého druhu, který Horníček natočil v Plzni a o Plzni. Toulky rodným městem tento věčný klaun pojednal po svém. S humorem, i jímavě, kdy divákům střídavě nabízí léčebnou očistu smíchem i své laskavé pohlazení.
Aby náhodou nedošlo k mýlce
V závěru knížky samotné autorky varují případné čtenáře, hledající v jejich publikaci nějaké senzace a drby: „Nečekejte snůšku pikantérií o člověku známém a slavném. Nabízíme svědectví o radosti, jakou bylo „pobýt“ s osobností, kterou pan Miroslav Horníček byl... Naše řádky jsou určeny těm čtenářům, kteří svým vnímáním osobnosti pana Miroslava Horníčka s tímto námi vyjádřeným názorem harmonují.“
Víte, že:
Miroslav Horníček se dožil požehnaných čtyřiaosmdesáti let. Během svých tvůrčích časů spolupracoval se spoustou špičkových osobností naší kultury. Výčet těch jmen je dlouhý, za všechny alespoň namátkou: Pivec, Suchý, Šlitr, Werich, Sovák, Kopecký, Satinský či Lasica.
Miroslav Horníček napsal řadu knih: Dobře utajené housle, Javorové listy, Hovory, Listy z Provence, Jablko je vinno, Chvála pohybu, Klaunovy rozpravy nebo Hovory s Janem Werichem či povídkové soubory Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Slavný je jeho desetidílný televizní seriál Byli jednou dva písaři (1972), psal i divadelní hry a byl autorem mnoha surrealistických koláží.
Miroslav Horníček byl též zakladatelem tzv. interaktivního filmu ve světě. Jedná se o jeho kumštýřský majstreštyk, který měl premiéru v roce 1967, kdy spolu s lidmi z filmové branže, jako byl Činčera, Juráček, Roháč a Sviták uvedli v život jedinečný avantgardní projekt Kinoautomat na světové výstavě v kanadském Montrealu. Miroslav Horníček zde působil v roli průvodce filmovým představením, které se za určitých dramatických událostí měnilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že on sám vůbec neuměl anglicky. Text měl Miroslav Horníček foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší československá novinka vzbudila všeobecnou senzaci a po celou dobu výstavy byla všechna představení beznadějně vyprodána. Ze svých zážitků kolem Kinoautomatu Miroslav Horníček napsal knížku postřehů fejetonovou formou Javorové listy.
Během období po listopadu 1989 se pomalu vzdaluje ze scény a stahuje se do ústraní, nepomohly ani obnovené Hovory H. Jemný a inteligentní Horníčkův humor je válcován podbízivou, rozkřičenou „srandou“ všelijakých těch „partiček“ a dejdarovin, okupujících TV pořady, podkreslených falešným diváckým smíchem, který má v pravidelných intervalech divákům naznačit, cože veselého a vtipného se to zrovna na obrazovce řeklo. Bulvár a pokleslá, laciná zábava vyhrává a dokonce zvítězila i nad takovým kumštýřem, jakým Miroslav Horníček byl.
Ten odchází z tohoto slzavého údolí v polovině února roku 2003.
Autor: Ivan Černý
Zdroj snímků: Archív nakladatelství Olympia
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny