Nakladatelství Grada nabízí milovníkům vojenské historie a napínavých příběhů překlad z italštiny Osvoboďte Duceho! s podtitulkem Skorzeny nebo Mors: kdo zachránil Mussoliniho? Knížka se čte jako napínavá detektivka i když s příslovečnou dokumentaristickou pílí zachycuje den po dni vývoj situace a záchranné akce německých výsadkářů, pověřených samotným Hitlerem vysvobodit z internace na hoře Gran Sasso Il Duceho (il duce – italsky vůdce).
Až do vyjití originálu knihy v roce 2010 panovala mezi odborníky na druhou světovou válku, historiky i publicisty, zabývajícími se tímto obdobím, vžitá představa, že veškerá sláva za záchranu Mussoliniho, který přes dvacet let vládl fašistické Itálii a v roce 1943 byl italským králem zbaven moci a zatčen, patří Otto Skorzenymu.
Jak se dočteme v představované knize, ten jen takříkajíc slízal smetánku, neboť se na účasti Mussolinniho únosu podílel pouze ve složitých přípravách. Hlavní tíži Hitlerova obtížného ukolu nesl na svých bedrech Harald Mors, elitní výsadkář a velitel praporu zvláštních jednotek. Ten jako skromný voják o žádné zásluhy neusiloval, morální odměnou mu byl perfektně splněný úkol a osobní Hiterovo poděkování. Ke svému význačnému činu se nijak nehlásil ani v době míru, po ukončení druhé světové války.
Otto Skorzeny, patřící mezi elitu SS, pohybující se i v diplomatických kruzích, rád své, mírně řečeno přehnané či nafouknuté zásluhy, dával k lepšímu při všech společenských událostech a mezi významnými osobami. Tak kolem sebe vytvořil gloriolu hrdiny, bez kterého by k samotnému osvobození Duceho nemohlo dojít.
Čtenář tedy s napětím stránku od stránky sleduje, jak italský historik Marco Patricelli, po pečlivém studiu archívních materiálů a rozhovorech s pamětníky, včetně skromného vojáka Morse, celou záležitost rozplétá a uvádí na pravou míru!
Celé to bylo trochu jinak!
Únos italského diktátora Benita Mussoliniho, který byl po svém sesazení internován v hotelu na nepřístupném horském masívu Gran Sasso, je považován za jednu z nejdobrodružnějších epizod druhé světové války. Provedli ho němečtí výsadkáři, jeho naplánování bylo ale dílem Otto Skorzenyho, „nejnebezpečnějšího muže na světě“ a Hitlerova specialisty na zvláštní úkoly. Ale fyzicky při samotné akce esesák Skorzeny nebyl. Byl jen mistrem propagandy a sebeprezentace, který si zásluhy neoprávněně přisvojil. Skutečným strůjcem této legendární vojenské akce byl major Harald Mors, jenž však nezapadal do plánů nacistické propagandy, a tak upadl téměř do zapomění.
Roušku této záhadě o více jak osmdesát let později tedy strhává Marco Patricelli ve svém strhujícím knižním příběhu Osvoboďte Duceho! a definitivně tak vyvrací legendy a historky, které byly s touto kapitolou dějin druhé světové války od počátků spojovány.
Harald Mors
Narozen 1910 v Alexandrii, zemřel 2001 v Bergu. Německý voják, výsadkář, velitel praporu zvláštních jednotek. Bojoval na krétě a na východní frontě, představil se předevěším jako velitel operace Dub, jejímž cílem bylo unesení Mussoliniho.
Po válce se v západním Německu zapojil do budování nového Bundeswehru, kde dosáhl hodnosti plukovníka.
Otto Skorzeny
Narozen 1908 ve Vídni, zemřel 1975 v Madridu. Hitlerův oblíbenec a specialista na zvláštní úkoly. Patřilo mezi ně například zorganizování převratu v Maďarsku nebo záškodnické operace na západní frontě při ofenzívě v Ardenách. Z válečných zločinů usvědčen nebyl a do smrti zůstal přesvědčeným nacistou. Po válce se usadil ve Španělsku, kde vedl provilegovaný život oblíbence diktátora Franca a dále vedl dobrodružný život v Evropě, Latinské Americe, Egyptě i na Blízkém východě.
Benito Mussolini
Narozen 1883, Dovia di Predappio, zemřel 1945, Giulino di Mezzegra. Jeho otec byl kovář a člen Socialistické inzernacionály, matka učitelka. Po skončení první světové války Benito Mussolini založil v Miláně tzv. Bojové svazky, polovojenskou organizaci. Její ozbrojené fašistické skupiny, oblečené v typických černých košilích. napadaly anarchisty, socialisty a komunisty. Díky agresívnímu potlačování socialistických stávek a terorem proti odborářům si Mussoliniho fašistické bojůvky získal podporu podnikatelských kruhů a jeho politický vliv neustále stoupal. Ve volbách v roce 1924 jeho fašisté získali velký úspech. O rok později Benito Mussolini vyhlásil diktaturu a pevně držel moc ve svých rukách.
Koncepce jeho vlády byla postavena na nacionalismu, totalitarismu, antikomunismu a antiliberalismu. Mussoliniho zahraniční politika byla výbojná a vedla k tvrdému prosazování italských zájmů v Lybii i Habeši (dnešní Etiopie). Podporoval generála Franca ve španělské občanské válce i nacistické Německo, se kterým později uzavřel tzv. Ocelový pakt. V roce 1941 Benito Mussolini vyhlásil válku nejprve Sovětskému svazu, pak i Spojeným státům. Adolf Hitler ho nazýval osobním přítelem a propagandisté tzv. třetí říše se v mnohém nechali fašistickou Itálií inspirovat, včetně ohňových nocí apod.
Nacističtí generálové mu však příliš nevěřili, zvláště pak po neúspěchu italské armády v Řecku, kde Mussoliniho muži začali tvrdě prohrávat a Hitler musel do Řecka vyslat německé jendotky, aby zabránil blížícímu se fiasku. Německý velitelský sbor se o italských vojácích vyjadřoval jako o armádě sukničkářů či jako o operetním sboru a potencionálních zrádcích. V roce 1943, kdy se angloamerické jednotky vyloďovaly na Sicílii, se k Mussolinimu začali dosavadní spojenci obracet k zády. V červenci 1943 pak italský král zbavil Mussoliniho jeho pravomocí. Duce byl zatčen a internován na hoře Gran Sasso. Operaci na jeho zachránění vedlo 12. září 1943 komando výsadkářů, kterému se podařilo Mussoliniho zachránit bez jediného výstřelu. Po svém osvobození se Duce přemístil na sever Itálie, kde založil Italskou socialistickou republiku, která je v dějinách známá jako Republika Saló. V podstatě se jednalo o loutkový stát, který byl zcela podřízen Německu.
Během invaze americko-anglické síly postupovaly Itálií dále na sever a v dubnu 1945 byla Mussoliniho pozice natolik nejistá, že se rozhodl uprchnout do Německa. Na útěku byl však zadržen italskými partyzány a u jezera Como 28. dubna 1945 popraven i s milenkou Clarou Petacciovou.
Autor: Ivan Černý
Zdroj snímků: Archív nakladatelství Grada
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny