Do neděle 18. března 2018 jsou na Bratislavském hradě vystavena díla jednoho z nejvýznamnějších pozdně gotických řezbářů střední Evropy – Pavla z Levoče. Výstava nese název Majster Pavol z Levoče. Ruky a zlato v službe ducha. Na Spiš přišel někdy na konci patnáctého století a natrvalo se usadil v Levoči, kde měl na hlavním náměstí dodnes stojící dům.
Jeho životní zakázkou byl hlavní oltář pro levočský farní kostel, který patří ke skvostům evropského umění a lze ho srovnávat co do kvality jen s takovými díly, jako jsou oltáře Veita Stosse v Krakově, Michaela a Gregora Erharta v Blaubeuren nebo Michaela Pachera ve sv. Wolfgangu u Abersee. S výškou 18,62 metru je levočský křídlový oltář největším na světě. Byl zcela dokončen v roce 1517 a k jubileu pěti set let byla výstava v Bratislavě i připravena.
O Pavlovi máme jen minimum zpráv. Víme však, že byl úspěšný a o jeho řezbářská díla měli zákazníci zájem v širokém okolí. Vedlo to až k rozsáhlé dílenské produkci. V Bratislavě je k vidění zhruba polovina jeho tvorby. Řezby doplňují deskové obrazy jeho malířských spolupracovníků a také výběr z tvorby pozdně gotických zlatníků, k nimž měl blízko.
Mimořádným dílem je nedávno restaurovaný ukřižovaný Kristus ze Spišských Vlach, který naznačuje, že Pavlovi z Levoče nebyla cizí expresivita řezbáře Veita Stosse, jehož oltář v Krakově jistě obdivoval. V mnoha dalších plastikách se však Pavel od Stosse vzdaluje.
Nejvíce mu totiž vyhovovala poklidná harmonie, poetické vyznění soch a záměrný idealismus, kterým se obracel zpět do gotické minulosti. Tím se podstatně odlišoval od Stossova naturalismu. V expresivních scénách, jako je na výstavě Oplakávání Krista z oltáře sv. Janů v Levoči, má řezbář až sklon k patosu.
K atrakcím patří sv. Jiří, zobrazený Pavlem z Levoče jako středověký rytíř bojující s drakem. Tato rozměrná plastika je v Levoči vystavena příliš vysoko a v temném výklenku, takže až v Bratislavě si ji mohou zájemci prohlédnout do všech detailů.
Možná jim neunikne, že zatímco kůň je zřetelně pojat jako samec, drak je samice. Pavel z Levoče tím chtěl naznačit, že ďáblem zplozená stvoření jsou většinou ženského rodu. Jinak vše působí jako výjev z pohádky. Není náhodou, že tato díla obdivoval autor mnoha loutek, český výtvarník Jiří Trnka.
Zcela bravurní řezbářskou techniku Pavla z Levoče lze obdivovat na soše Meditujícího Krista z Prešova. Za tím nejlepším z Pavlova odkazu musí zájemce pochopitelně do Levoče. Přestěhovat do Bratislavy slavný levočský oltář nelze, ale je možné udělat něco jiného.
V zámku ve Zvolenu jsou vystaveny kopie madony a dvou světců ze skříně levočského oltáře. Jsou vyřezané z lipového dřeva, pozlacené a pomalované. Vytvořili je bratři Kotrbové, když v letech 1952 až 1954 Pavlovo veledílo restaurovali. Z památkářského hlediska jde o světovou raritu, kterou v roce 1958 Československo představilo na výstavě Expo v Bruselu. Škoda, že v Bratislavě tyto sochy chybí.
Expozici připravily kurátorky Mária Novotná a Alena Piatrová, které ve spolupráci s archiváři a historiky věnovaly Pavlovi badatelskou práci. Na katalogu se podíleli i restaurátoři Janka a David Hradilovi, kteří v záchraně odkazu řezbáře kráčí v tradici bratří Kotrbových.
Autor: Peter Kováč, Bratislava
Zdroj: Právo
Další recenze výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery