Duchovní otec kultovní postavičky Ferdy Mravence spisovatel, novinář, kreslíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a entomolog Ondřej Sekora se narodil 25. září 1899 v Králově Poli u Brna, dnes je to část Brna. Jeho otec, také Ondřej, byl odborným učitelem a zemřel, když bylo budoucímu spisovateli sedm let. Ondřej byl třetím ze šesti sourozenců. Studoval na obecné škole v Králově Poli a na gymnáziích nejprve v Brně, po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně. Maturoval proto až po válce v roce 1919. Studoval práva v Brně, studií po nepovedené státnici zanechal.
Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Vytvořil do značné míry autobiografickou figurku Ferdy Mravence (poprvé se objevila v Pestrém týdnu 1927 jako postavička v kreslených seriálech pro dospělé), stejně známý je i Brouk Pytlík, ten se "narodil" v roce 1936. Sekorovy příběhy spojují zábavnost s poučením a mravním ponaučením. Jeho ilustrace byly blízké stylu animovaného filmu. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem.
A aby toho nebylo málo, byl Ondřej Sekora zakladatelem prvních českých ragbyových klubů, sportovním trenérem, rozhodčím, popularizátorem sportu a přírody... V jistém smyslu se na něho skvěle hodí označení renesanční člověk...
V roce 1923 se oženil s Markétou Kalabusovou, manželství po roce skončilo rozvodem. V roce 1930 se oženil podruhé s Ludmilou Roubíčkovou a měli syna Ondřeje (* 1931; + 2004), který vystudoval žurnalistiku a stal se novinářem, překladatelem a dlouholetým redaktorem časopisu Umění a řemesla.
Za gymnaziálních let výtvarně Ondřeje Sekoru vedl Vladimír Šindler. V letech 1929 až 1931 soukromě studoval jako hospitant všeobecné školy pro kreslení a malbu u Arnošta Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výtvarnými vzory mu byli Mikoláš Aleš, Wilhelm Busch, Pieter Brueghel a Henri Rousseau.
Od roku 1921 pracoval jako sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách, kam ho přijal proslulý šéfredaktor Arnošt Heinrich. V letech 1923 a 1927 (nebo 1928) ho redakce vyslala do Paříže. V roce 1927 (nebo 1928) se i s redakcí přestěhoval do Prahy, v letech 1927 až 1941 redigoval Dětský koutek. Protože jeho manželka byla Židovka, musel svoji práci opustit.
Založil a redigoval časopis Sport. Jako ferdovský všeuměl věnoval část svého nadšení i hudbě. Obecně je považován za zakladatele československého a českého ragby, které poznal při pobytu v Paříži. V časopise Sport na pokračování vydával a ilustroval pravidla tohoto sportu. Byl trenérem ragbyových družstev Moravská Slávie v Pisárkách a AFK Žižka Brno, které pod jeho vedením v roce 1926 sehrály v Československu vůbec první ragbyové utkání, vytvořil českou ragbyovou terminologii. Do roku 1944 byl také aktivním rozhodčím, řídil například první zápas RC Sparta Praha a RC Slavia Praha.
První Sekorovou knižní seriálovou postavou z roku 1926 byl pes Voříšek, ke kterému texty napsal Edvard Valenta. Dalšími postavami byl lovec a cestovatel Animuk, sportovci Hej a Rup, dobrý voják Vendelín či přitroublé kuře Napipi. Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Pestrého týdnu v roce 1927 jako postava kresleného seriálu pro dospělé. V roce 1936 vyšla knížka pro děti Ferda Mravenec, kde k hlavní postavě přibyl i Brouk Pytlík, všehoznalý chvástal, který však v praktických otázkách zpočátku selhává. Následoval Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi. V roce 1939 to byl Ferdův slabikář. Po válce Ferda cvičí mraveniště a Kousky mládence Ferdy Mravence.
Ilustroval mnoho dalších knihy pro děti, připomeňme jenom namátkou třeba Míčka Flíčka Jiřího Malíka či Bratrstvo Bílého klíče Františka Langera...
Za okupace byl Ondřej Sekora na základě rasových zákonů vyhozen z práce, nemohl publikovat a později musel jako manžel osoby neárijského původu v říjnu roku 1944 nastoupit do pracovních táborů v Kleinsteinu (dnes v Polsku) a Osterode v Němesku. Jeho manželka byla transportována do Terezína. V autentickém deníku s hořkým humorem vylíčil strasti táborového života. I v táboře kreslil a psal, se spoluvězněm Oldřichem Novým hrál maňáskové divadlo.
Po válce se stal redaktorem deníku Práce a redaktorem časopisu Dikobraz (1945 až 1947, prvních patnáct čísel jako šéfredaktor) a redaktorem v nakladatelství Josefa Hokra (1945 až 1949), které již předtím vydávalo jeho knihy. V roce 1949 spoluzakládá Státní nakladatelství dětské knihy (dnešní Albatros) a v letech 1949 až 1952 působí jako jeho vedoucí redaktor. Stál u prvních pokusů o televizní vysílání pro děti, neoficiálně hrál maňáskové divadlo a po celé republice pořádal besedy s dětmi. Obrázkovým knížkám Pohádka o stromech a větru, Štědrý večer, Malované počasí či O traktoru, který se splašil sice nechybí „direktivní návodnost“ poplatná tehdejšímu režimu, staly se v nich však kultovní záležitosti, které tehdy bavily děti, dnes jsou vyhledávanými sběratelskými artefakty. Od roku 1952 je na "volné noze", píše a kreslí pro noviny a časopisy Host do domu, Lidové noviny, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr.
V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech vstoupil do KSČ, svým způsobem se aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu a ve straně zůstal do konce života. V roce 1950 ani Ondřeje Sekora napsal a ilustroval příběh O zlém brouku Bramborouku. Vypráví o americkém brouku Bramborouku, kterého, podle dobové propagandy, nad našim území rozšiřovala americká imperialistická letadla, aby zničila úrodu brambor. V pozdějších letech už se o tomhle počinu dál nezmiňoval, a tak se o tom skoro neví. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek se mu jeho politická angažovanost málokdy vytýkána. V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1966 dostal Cenu Marie Majerové za literaturu.
Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost. Ondřej Sekora zemřel v Praze 4. července 1967 a je pohřben v Košířích na hřbitově Na Malvazinkách.
Autor: MiM
Černobílé ilustrace Vladimíra Císaře
Další literární kalendária najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery