Švýcarský sochař, malíř a grafik Alberto Giacometti (* 10. října 1901; + 11. ledna 1966) byl jedním z nejvýznamnějších a nezvýraznějších sochařů 20. století. Jeho ikonická socha Homme qui chavire se jistě stane jedním z vrcholů večera ve středu 30. června 2021, na který aukční síň Christie´s připravila 20th and 21st Century Evening Sale. Odhad ceny bronzové sochy se pohybuje mezi dvanácti až osmnáctil milióny liber.
Alberto Giacometti sochu Homme qui chavire vytvořil roku 1950, odlita byla o rok později. Zachycuje muže v okamžiku, kdy buď padá na zem, nebo se naopak zvedá ze země. Je to jedna z největších Giacomettiho ikonických protáhlých a vychrlých postav, které vytvořil po druhé světové válce. Snad žádná jiná umělcova práce tak zásadně neztělesňuje zásadní křehkost a inherentní osamocenost člověka. Homme qui chavire, která jde pod kladívko, je jedním ze šesti rovnocenných odlitků, další jsou v muzeích, například v Kunsthausu, Curychu, Fondation Louis Vuitton v Paříži a Musée Granet v Aix-en-Provence. Naposledy byla tato významná socha nabízena v aukci před více jak deseti lety, roku 2009, tehdy se prodala za 19,4 miliónu dolarů. Světový aukční rekord Alberta Giacomettiho je z května 2015, kdy byla také v Christie´s vydražena jeho bronzová socha L'homme au doigt za více jak 140 miliónů dolarů.
Požádali jsme vedoucího oddělení impresionismu a moderního umění aukční síně Christie´s Keitha Gilla, aby pro web Putování za uměním představil nejenom samotnou sochu Homme qui chavire, ale stručně také tvorbu Alberta Giacomettiho.
Giacomettiho poetická socha Homme qui chavire nádherně demonstruje umělcovy experimenty s formou, které se staly synonymem jeho díla. Postava protáhlá a zachycená mezi pádem a vzestupem ztělesňuje křehkost lidské existence. Tento krásný bronz doposud vlastnili pouze dva majitelé. Proto je nám ctí nabídnout tuto sochu jako zlatý hřeb 20th a 21st Century Evening Sale v Londýně.
Alberto Giacometti se vrátil do Paříže ze Ženevy na podzim roku 1945 se souhrnem svojí válečné práce. Byl to soubor drobných sádrových hlav a postav. Po návratu do Paříže slíbil, že jeho sochy se už nebudou zmenšovat. V přípravných kresbách predikoval modelaci vyšších postav. Brzy po návratu do Paříže, jak sám vzpomíná, učinil v kině Montparnasse zásadní objev, který ovlivnil celou jeho další tvorbu. Při sledování filmu si náhle a ostře uvědomil rozdíl mezi postavami vykreslenými na fiktívních obrazech a těmi ze skutečného života. Tato zkušenost nenávratně změnila Giacomettiho sochařskou praxi. Už se nesnažil modelovat obraz, který odpovídá paměti nebo jakékoli předchozí znalosti toho, jak by postava měla nebo neměla vypadat, ale místo toho se zafixoval na reprodukci reality, kterou mohl před sebou pozorovat. Výsledkem bylo, že při modelování svých postav se Alberto Giacometti spoléhal výhradně na svůj smysl pro vnímání, než na tradiční konvence nebo akademické techniky. Od roku 1947 stoupaly Giacomettiho postavy vertikálně. Hliněná předloha se zvětšila a drasticky protáhla, manipuloval hmotou až do maximálního limitu, když redukoval lidskou podobu na nejomezenější složky.
Básník a historik umění Yves Bonnefoy vyvozuje, že socha Homme qui chavire mohla být inspirována nehodou, kterou umělec zažil v roce 1938, kdy ho srazilo auto. Přesto je vykreslení této akce s kaligrafickou, téměř baletní elegancí. Alberto Giacometti však v tomto díle nepopisuje nějakou přesnou událost, ale vytvořil postavu, která s hlavou odhozenou dozadu a rukama v expanzívním oblouku popisuje univerzální formu lidské zkušenosti a ukazuje, jak jsme všechni oběťmi osudu.
Homme qui chavire byla dříve ve sbírce americké umělkyně Lillian Florsheim (* 1896; + 1988), která se narodila v New Orleansu a na konci 40. let minulého století studovala umění v Chicagu. Brzy se začala zajímat o abstraktní umění, vytvářela sochy z drátu a později z plexiskla a plastu, inspirovaná László Moholy-Nagyem. V této době začala také budovat sbírku výtvarných děl a artefaktů jiných umělců. V souladu se svými vlastními uměleckými zájmy sbírala díla kubismu, abstraktních umělců či hnutí De Stijl, včetně Barbary Hepworthové, Nauma Gaba a Georgese Vantongerloa, které všechny osobně znala. Lillian Florsheim získala Homme qui chavire v prosinci 1951 od jednoho z nejvýznačnějších prodejců Alberta Giacomettiho, Galerie Maeght. Zůstala v její sbírce po zbytek jejího života. Rodina sochu prodala v roce 1998, kdy ji získal současný majitel.
Alberto Giacometti zanechal výraznou stopu i v českém poválečném a současném umění. Charismatický sochař Olbram Zoubek (* 21. dubna 1926; + 15. června 2017), který je jedním z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století, nikterak neskrýval prvotní inspiraci právě Albertem Giacomettim a jeho dílem. Postupně vytvořil a vycizeloval vlasní styl vysokých, štíhlých figur, které navíc a na rozdíl od soch Alberta Giacomettiho většinou stály na špičkách, se soklem se stýkaly jenom ve velice malé hmotě, a vzpínaly se vzhůru k obloze...
Autor: MiM
Zdroj snímku: christies.com
O dalších aukcích výtvarného umění pořádaných aukční síni Christie´s si můžete na webu Putování za uměním přečíst zde nebo na facebooku ArcusGallery