V současné době dokončila novinářka a spisovatelka Taťana Březinová svoji další knihu s názvem Beránci s korouhví, aneb po stopách českých a moravských bratří.
Rukopis není v pravém slova smyslu historickou prací, ale zaměřuje se na důležitou, leč méně známou kapitolu našich dějin. Popisuje zhruba půl století naší historie, začíná od doby předhusitské, končí u tolerančního patentu v roce 1781. Není jen o církvi, ale především o našich dějinách. Je psán populární, dalo by se říci žurnalistickou formou, měl by oslovit jak žáky, tak učitele, ale i čtenáře, zajímající se o naši minulost s poselstvím do budoucnosti. Mottem knihy je povzdech exulantů, mířících do Uher.
Nic jsme s sebou nevzali, po všem veta,
jenom Bibli kralickou, Labyrint světa...
Především je třeba osvěžit si leckdy řádně zanesenou paměť. Jednota bratrská se ustavila po husitských válkách za časů Jiřího z Poděbrad v roce 1457 v Kunvaldu ve východních Čechách. Vyšla z myšlenek Husových, které přenesl Jan Rokycana dál, a šířil je Petr Chelčický. Zakladatelem jednoty je člen utrakvistického semináře v klášteře na Slovanech v Praze, zapomínaný bratr Řehoř. Jednota zazářila hlavně v Mladé Boleslavi. Rudolf II. ji svým Majestátem pozdvihl na úroveň jiných církví, leč netrvalo dlouho a zběsilý čas ji po Bílé hoře uvrhl do propadliště dějin. Z jejích členů udělal pronásledované exulanty. Na další otázky nám odpoví sama autorka.
Jak jste se dostala k námětu a k tak rozsáhlému psaní?
"Beránci jsou znakem Jednoty a symbol korouhve pro mě znamená: Ano, jsme sice beránci, ale nevzdáváme se. Hned na začátku je třeba říci, že v jejich době byla nejdůležitější víra v Boha. Pro ni by dokázali zemřít, jak víme z náboženských válek. K napsání knihy mě inspiroval spisovatel a kamarád Stanislav Motl. Řekl mi po mojí sérii reportáží v Ochranově: Když máš tak ráda moravské bratry, tak o nich napiš něco pořádného...“
A tak Taťana Březinová začala psát. Na knize intenzívně pracovala čtyři roky. Studovala dostupné archívní materiály i staré publikace, které lovila po antikvariátech, a rukopis se rozrůstal. Měl už přes tři sta stránek a tak se nakladatelství Petrklíč celkem logicky rozhodlo rozdělit jej do dvou dílů. První díl je věnovaný Čechám a vyjde koncem prázdnin. Obsahuje témata: Jak se zrodil hrdý národ - Vzdělání a prosperita - Máme odvahu hlásat svoji pravdu - Spadla Jednota bratrská z nebe? - Výhry a prohry - Zlé poselství Bílé hory - Potrestání, které nemá ve světě obdoby - Příliš tvrdá odplata. Tuto část zakončuje vydání Tolerančního patentu v roce 1781.
"Na druhý díl Beránků s podtitulem Po stopách moravských bratří, věnovaný Moravě, Herrnhutu-Ochranovu a misionářským cestám do světa, si budeme muset ještě asi rok počkat. V něm jsou zhruba tyto tématické okruhy: Od Husa do pralesa - Kde bloudí duch Jana Amose? - České a moravské šlépěje ve světě - Co spojuje Václava Budovce s Christianem Davidem a severoamerickými indiány - Bratranci Stachovi sepsali grónskou gramatiku - Eskymáci se ptají na Komenského - Ja su Moravan, říká černý muž v Pensylvánii - Nade vším svítí Ochranovská hvězda - Co je pocit hrdosti? - Jak nás to vše poznamenalo?"
Jaké ilustrace doprovázejí Váš text?
"Oba svazky jsou ilustrovány jak dobovými grafikami a dokumenty, tak reportážními snímky z mých cest. Velkou roli hraje Praha, Kunvald, Mladá Boleslav, na Moravě Muzeum Moravských bratří v Suchdole nad Odrou nebo Muzeum Kralické bible a jiná místa."
Jaké zajímavosti jste nasbírala?
"Byla jsem doslova štěstím bez sebe, když jsem mohla nahlížet do knih a dokumentů, které se našly jako poklad století při rekonstrukci jedné budovy v Mladé Boleslavi, kam pod práh bratři ukryli svou korespondenci a mohla jsem číst dopis svého oblíbeného Václava Budovce z Budova. Silnou atmosféru má v sobě městys Suchdol nad Odrou, kde si nejen v muzeu, ale přímo u jednotlivých domů připomeneme, že právě odsud tajně odcházeli první exulanti na určené místo, a to do Saska na pozemky hraběte Zinzendorfa, který jim pobyt umožnil. A právě zde vybudovali městečko Herrnhut - Ochranov, které je dodnes centrem Jednoty bratrské na světě. Zajímavé je i vyprávění Daniela Říčana, předsedy spolku Moravian ze Suchdola, jak se na své cestě po Americe setkal s potomky našich exulantů, kteří mluví stále česky."
Na závěr Taťana Březinová říká: „Měli bychom být hrdi na celou tuto kapitolu našich dějin, z níž se melodie husitského chorálu přenesla i do různých končin světa. A měli bychom si stále připomínat, že jsme sice malý, ale skvělý národ.“
Curriculum vitae
Taťana Březinová (narozena 1946) je absolventkou Fakulty žurnalistiky v Praze, redaktorkou a spisovatelkou. Knihy jí začaly vycházet po roce 1989 a v současnosti se plně věnuje literární tvorbě. Je autorkou několika knih literatury faktu, naučné literarury, hlavně však prózy. Vydala tituly Křižovatky žen, Tři holčičky na římse, Marika píše Vincimu, Děravý štěstí. Z románů připomínáme Takoví jsme blázni, Tanec na paletě, Sanatorium raněných duší aneb Bylo-li by libido, Velká cesta seniorů, Příběhy domu, Pod kobercem.
Knihy vyšly v nakladatelstvích Návrat domů, Eroika a Akcent. Svou povídkou přispěla též do antologie českých spisovatelek s názvem Nevěry. Z oblasti literatury faktu napsala se svým synem Mikulášem Černým knihu Návrat polárního letce aneb Pátrání po dramatickém osudu českého polárníka Jana Březiny (vydáno v nakladatelství Rybka Publishers). Poslední vydanou knihou je humoristický román Babička na inzerát (nakladatelství Petrklíč), který upomíná na román Velká cesta seniorů.
Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív autora
Další rozhovory o knihách u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny