Rozhovor - Jiří Suchý: Vracím Semafor k původní poetice

Divadlo

Divadlo Semafor vzniklo v roce 1959 jako SE MA FOR neboli divadlo sedmi malých forem. Postupně z nich však v repertoáru zůstala prakticky jen jedna, a to hudební komedie. Zakladatel, principál a stěžejní tvůrčí osobnost Semaforu Jiří Suchý se proto rozhodl vrátit divadlo k původní myšlence sedmi různých programových typů, z nichž bude nadále komponovat repertoár. A tento model hodlá od poloviny ledna 2024 začít dodržovat.

Co to v praxi znamená?

Především to, že jsme ukončili všechny pronájmy divadel jiným skupinám a firmám, s výjimkou natáčení pořadu České televize Všechnopárty, protože osobnost Karla Šípa je našim cílům blízká.

V posledních letech jsme totiž se smutkem sledovali, jak se původní podoba Semaforu rozplývá mezi tituly mnoha souborů a akcemi nejrůznějších oslav, školních besídek a pokusů o zábavné večery, až celek začal připomínat pestrý jarmark neboli výprodej programů kohokoli, kdo zaplatí stanovenou taxu. Tak jsem se rozhodl vrátit se k podobě, která je důstojnější divadla se čtyřiašedesátiletou tradicí.

Nebude vám chybět částka za pronájmy v rozpočtu?

Je pravda, že dosavadní stav nám řešil některé finanční problémy, ale zase ne tolik, abychom to nezvládli. Velmi nám pomáhá Magistrát hlavního města Prahy. A na nezájem publika si nemůžeme stěžovat. A ty, kteří s námi do toho půjdou, taky ne. Mnozí z nich už s námi spolupracují a já ze zákulisí jen sleduju, jak jsou úspěšní. Jsem přesvědčen, že krach nás nečeká.

Pojďme tedy k oněm sedmi formám. Které to jsou?

suchy rozhovor 1Tou první je hudební komedie, která repertoár Semaforu nikdy neopustila. Naší první letošní premiérou bude 18. ledna 2024 nová podoba Poslední štace, hry z roku 1968, kde obraz nemocnice, která se nachází v nepovolaných rukou, je, bohužel, čí dál tím aktuálnější.

Když jsem tu hru v šedesátých létech minulého století psal, měl jsem na mysli nepovolané ruce těch, co nám tehdy po celá léta budovali naši vlast tak nešikovně, že nakonec skončili tak, jak skončili.

V současné verzi už se vlastně jedná o celou planetu a o nepovolané ruce, které si s ní pohrávají. Na jaře by měla mít premiéru hra, které zatím říkáme Diskotéka, ale zřejmě se bude jmenovat jinak.

V ní budeme spolu s Jiřím Štědroněm a Jitkou Molavcovou objevovat zapomenuté staré písničky. A co se týče hudební komedie, tak bychom se časem rádi vrátili i k divácky oblíbené Kytici a dali jí novou výtvarnou podobu. Bude to už její čtvrtá verze.

Písnička je ale obsahem i dvou dalších malých forem?

Ano, jednou z repertoárových položek jsou písničkáři, a to ti, jejichž tvorba ladí s duchem Semaforu: Karel Plíhal, Josef Fousek, Jan Burian a Jiří Dědeček, také Václav Koubek nebo kapela Šlapeto, kteří představují lidovou zábavu v tom dobrém slova smyslu.

Další forma souvisí s tou předešlou, a to je historie písničky, s níž diváky v Semaforu už kdysi seznamoval Přemysl Rut. Ale má k tomu co říci třeba právě i Šlapeto, které se stará, aby se nezapomnělo na Karla Hašlera a na písně lidu pražského.

Jednu položku tvoří jazz, který tak krásně představujete v Devatenácti tvářích jazzu.

Jazz k Semaforu neodmyslitelně patří, a to v mnoha podobách, ať už ve zmíněné procházce historií jazzu, anebo v tvorbě Jaroslava Ježka a Osvobozeného divadla, ke kterému se Semafor vždycky hlásil.

Budeme zvát i jazzové hosty, třeba klavíristu Jakuba Šafra, který je hvězdou Devatenácti tváří jazzu nebo představení Co na světě mám rád, anebo orchestr Blue Star Václava Marka, který hraje swing třicátých a čtyřicátých let. A samozřejmě jazz bude hrát i ten náš Big Band Semafor.

Hostům budou patřit i takzvané Dveře dokořán?

suchy rozhovor 2Dveře dokořán budeme otvírat lidem, jejichž tvorba je blízká původnímu duchu Semaforu, který jsme si kdysi s Jiřím Šlitrem vymezili hesly humor, hudba a semaforská poetika. Anebo taky těm, o nichž se domníváme, že by se k nám mohli přidat.

A celou tuto novou cestu, na kterou se vydáváme, považujeme za dárek Jiřímu Šlitrovi k jeho stým narozeninám, kterých se bohužel nedožil. A kromě toho mu chceme vyseknout poklonu revuí nazvanou Šli tři Šlitři.

A o které tři Šlitry v ní půjde? O Šlitra skladatele, Šlitra výtvarníka a Šlitra komika. Všichni tři budou, jak doufáme, přítomni svým způsobem v Semaforu na premiéře 15. února 2024.

Zbývají dvě nehudební položky, film a výtvarné umění…

Po armádním tématu, kterému jsem věnoval film Pochodem v chod aneb Zastavit stát!, točíme film o hudbě, pracovní titul zní Hudba řekla pojď, a tak jsem šel. A mám v plánu i film věnovaný výtvarnému umění.

Výtvarné umění bychom rádi představovali netradičním způsobem, kdy instalace obrazů, soch nebo fotografií bude spojena s přímou účastí autora na jevišti a s jeho hudebními aktivitami. A mohly by u toho třeba být i hopsající krasavice nebo akrobatky, co já vím.

Předběžně počítáme s účastí výtvarníka Jiřího Slívy nebo fotografky Ireny Zlámalové. Jejich písničky stojí za poslech neméně než jejich kresby či fotky za pohled.

Je něco, co všech sedm forem spojuje?

suchy rozhovor 3Samozřejmě, a tím je humor. A to specifický semaforský humor. Vždycky jsme se vyhýbali přímé satiře, ale skrývali ji do metafory, narážky ukryté v gestu či slovní hříčce.

Odhalení tajenky může přinést jisté potěšení inteligentnímu divákovi a o toho nám vždycky šlo. Doufám, že pokus o návrat k čirému duchu semaforské poetiky diváci zaznamenají a ocení.

Autorka: Radmila Hrdinová
Zdroj: novinky.cz

Další divadelní rozhovory si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery