Dojdete sem pěšky z Česka. Od poslední vesnice Hnanice na jihomoravském Znojemsku je to výletem přes vinice hodina a půl, po silnici ještě méně. Vlakem se sem dostanete z Brna za stovku – je to pořád v rámci regionální jihomoravské jízdenky. Díky těsnému sousedství už několik let probíhá úspěšná spolupráce dvou festivalů, Retzského Offene Grenze a Hudby Znojmo.
Znojemský festival primáše, vinaře a kulturního hybatele Znojemska Jiřího Ludvíka je u nás už známý. Jeho highlightem je už každoročně premiéra některého významného operního či oratorního díla v podání souboru Czech Ensemble Baroque a poslední léta to bývá vrcholný zážitek. V režii Tomáše Ondřeje Pilaře to byl v posledních letech Händelův Saul, adaptace Snu od Michaela Haydna s vypravěčem Goldflamem a akrobaty nebo loňský Návrat Tobiáše toho slavnějšího z bratří Haydnových Josepha.
Co se ví méně, že jevištní ztvárnění děl klasické hudby probíhají i v Retzu. A tak paralelně s uvedením znojemského Tobiáše s Adamem Plachetkou či Dagmar Šaškovou v roce 2022, uvedli v Retzu jiné oratorium, slavného Eliáše Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. A protože to sklidilo velký úspěch, při letošním ročníku to zopakovali.
Při příchodu na místo konání hned pochopíte jeden z důvodů opakovaného nasazení. Jedná se o poměrně útlý farní kostel sv. Štěpána, kde žádné stovky diváků nevykouzlíte. Jízdárna louckého kláštera je proti tomu několikanásobně větší. Takže divácký zájem už jen z kapacitních důvodů v roce 2022 výrazně převyšoval nabídku.
Ten druhý důvod pochopíte hned po pár minutách: To, jak si scénicky poradil tým režisérky Moniky Steiner s prostředím úzkého kostela s příčnou lodí, v jejímž levém rameni byl schován orchestr, bylo skvělé.
Co se muselo upozadit, byl zvuk a přednes orchestru, který zněl zpoza rohu a na hráče nebylo vidět. Toto dramaturgické rozhodnutí ale bylo nutné, pokud chtěli inscenátoři v kostele postavit skutečnou scénu, kterou lze rozehrát.
Vyvýšené schodovité jeviště, zapojení kazatelny a “opona” – projekční plátno, které však bylo vytvořeno z tisíců proužků látky, jak natěsno naskládaná příze jdoucí do tkalcovského stavu. To pochopíte ale až záhy, nejprve se to tváří jako klasické projekční plátno. Videoprojekce hraje totiž v rámci scénického řešení prakticky hlavní roli, “kulisy”, které by jinak byly řešeny proměnou scény, se vytváří právě takto. Videoprojekce komunikuje i různé v ději nevyřčené věci, významově dílo vykládá apod. Vizuálně i významově silné jsou momenty, kdy hlavní protagonista proroka Eliáše a specialista na oratoria Matthias Helm stojí v určitém výrazu a za ním je záznam jeho gestikulující tváře a další obrazy.
Když Eliáš zmizí za plátnem, myslíte si pořád, že plátno je třeba v půlce přerušená opona. Že je to ale jen fikce plátna, které jde rozpojit kdekoliv, pochopíte až z působivých scén, kdy zpěváci sboru/lidu stojící na lešení roztáhnou každý svoji mezeru tak, aby to vytvořilo několik vysokých úzkých gotických oken, z nichž se u vrchního okraje dívají na “svět” na scéně. Prvek je použit kromě samotné působivosti patrně i proto, že kostel je původně gotický a podobné prvky můžete vidět i zvenčí kostela.
Propojení videoprojekce s rolí “plátna” jako funkční složky scény a místem konání představení se objevuje i v momentu, kdy je na projekci promítán kříž na kopci evokující kalvárii stojící blízko větrného mlýna nad Retzem. Z kříže se najednou vynoří živé ruce herců natahující se a gestikulující k proroku Eliáši na jevišti.
Do jisté míry lze říci, že se zde vytváří pocit laterny magiky, i když princip nestojí na přechodu přímého děje ze scény na plátno. Fabian Chaundy zodpovědný za videoprojekci odvedl vynikající práci
Chvílemi zapomínáte, že jste v normálním farním katolickém kostele. Takováto “kouzla” by vás dostala i na klasické divadelní scéně a tato inscenace by obstála kdekoliv. Ve spojení s oratorní látkou je ale její provedení v kostele ještě silnější. Nemohl jsem nepřemýšlet nad tím, že v Rakousku, kde většina obyvatel jsou katolíci, není v normálním farním kostele problém udělat inscenaci s plnou technologií a lešením jen pro scénu, zatímco u nás by byl, obávám se, hned oheň na střeše.
Samozřejmě by nemělo smysl o této inscenaci psát, pokud by nestála na vynikajících pěveckých výkonech všech zúčastněných. Nejslavnější árie díla proroka Eliáše Es ist genug, so nimm nun, Herr, meine Seele vyzněla velmi silně, protože hudební téma nastavené violoncellem ozývající se z prostoru příčné lodě kostele, následně zopakované Helmovým barytonem, bylo ještě něco jiného, než když zní nástroj i hlas z jednoho směru.
Inscenace poběží ještě v pátek 28. července a v neděli 30. července 2023, lístky jsou ještě za dostupnou cenu a pokud máte rádi tvorbu Mendelssohna Bartholdyho, tak tohle je mimořádně dobré zpracování jeho díla. A stojí to za návštěvu i jen pokud jste fanoušky opery obecně, protože podobné ztvárnění náročného díla v profesionální kvalitě v netradičním prostoru vám rozhodně utkvěje v paměti.
Návštěvu festivalu v Retzu můžete propojit s jednou z předpokládaných událostí českého operního roku. Ve čtvrtek, v sobotu 29. července a v neděli 30. července 2023 dává Hudba Znojmo letošní premiéru festivalu, slavnostní serenádu Harmonie planet vídeňského dvorního vicekapelníka Antonia Caldary, kterou složil k příležitosti korunovace Karla VI. českým králem přesně před 300 lety a byla uvedena právě zde ve Znojmě. Dílo tehdy vzniklo spolu se Zelenkovým Sub olea pacis et palma virtutis a Costanza e Fortezza Johanna Josepha Fuxe. Pražská korunovace Karla VI. byla dost možná vůbec největší kulturní a společenskou událostí, která se kdy v Praze stala, a znojemské uvedení Harmonie Planet v podání Czech Ensemble Baroque, režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s předním světovým castem slibuje velký zážitek.
Vzhledem k tomu, jak je v tomto koutu světa krásně, to může být opravdu nádherně strávený hudebně dramatický víkend!
Autor: Matěj Hollan
Zdroj: divadelni-noviny.cz
Zdroj snímků: divadelni-noviny.cz
Další divadelní recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery