Freida McFaddenová je nejenom spisovatelkou, ale také lékařkou se zaměřením na poranění mozku. Ta praxe jí jistě při psaní psychologických thrillerů dobře slouží. Když u nás roku 2023 vyšla její kniha Pomocnice, bylo to ve svém žánru v pozitivním smyslu slova zjevení. Novinka Za zavřenými dveřmi je něco úplně jiného. Bohužel.
Chybí-li v autorčině u nás nové vydané knize zajímavé a uvěřitelné rozuzlení, sám od sebe se v této atmosféře obnaží fakt, že McFaddenová není až tak výrazná vypravěčka, a ani dialogy, které byly předností jejího minulého díla, nejsou tolik nosné.
Vysvětlit to lze tím, že Za zamčenými dveřmi je příběh, který v Americe vyšel o rok dříve než Pomocnice. Možná proto je v něm patrná nejistota, která byla předzvěstí příštího majstrštyku.
Zatímco tedy v Pomocnici předložila chytře vystavěný příběh se zvraty, které byly překvapivé, přitom naprosto logické, v příběhu Za zamčenými dveřmi se jí to nepodařilo. Jeho rozuzlení značně pokulhává, je spíše nepravděpodobné než naopak, a především to nejběžnější, jaké lze v detektivce vymyslet. Nadto v něm zůstalo několik nezodpovězených otázek, které v mysli vyskočí hned, jak to všechno skončí.
Že nebude finále takové jako v Pomocnici, ostatně naznačil již poněkud vleklý úvod a s ním spojené snadné nabytí dojmu, že postava, která v závěru knihy za zvratem stojí, je dlouho tak kladná, že se s ní prostě musí něco zásadního stát.
Hlavní hrdinka Nora udělala všechno správně. Změnila si příjmení, bydliště, vytvořila si nový domov, snad už zkrotila své strachy a stala se z ní kvalitní lékařka. Jenže dvacet šest let poté, co byl její otec zatčen a odsouzen za vraždy mladých žen, byly zabity dvě její bývalé pacientky. Jejich těla byla zohavena stejným způsobem, jakým to dělal otec. Avšak ten je ve vězení, ze kterého by nikdy neměl vyjít. A tak se Nora stala podezřelou a do jejího do té doby poměrně klidného života vnikly velký strach a pochybnosti o sobě samé.
Freida McFaddenová vytvořila v Noře nadějnou hlavní hrdinku. Obepnula ji otazníky, které během postupujícího vyprávění ne a ne odstranit, což nějakou dobu dobře funguje. Tuhle autorskou práci odvedla dobře. Jen ty otazníky měla nakonec vyházet.
Knize chybí pomyslný závěrečný úder, který by čtenáři velel odložit ji a s otevřenými ústy o ní přemýšlet. Každý kdo si přečetl Pomocnici, totiž cosi takového čekal.
Autor: Jaroslav Špulák
Zdroj: novinky.cz
Další knižní a audioknižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny