Recenze - Matěj Dadák skončil už u předehry

Literatura

Letitou personu pražského Činoherního klubu Matěje Dadáka mohou diváci znát nejen coby herce, ale poslední roky také v roli tvůrce tamní hry Poutníci do Lhasy. Působí i jako spisovatel.

Po dekádě od útlé prvotiny Horowitz rozehrál tematicky podobný příběh v románu Muž bez jazyka, u něhož výrazně přidal na rozsahu, ale autorsky se příliš neposunul.

dadak meu bez jazykaStejně jako u Horowitze je i antihrdina Muže bez jazyka nápady a motivací vyčpělý literát Arnošt Doubek, který se po rezonujícím debutu dlouhodobě, avšak marně pokouší na úspěch navázat. Když se v úvodu snaží ovíněné hostesky ohromit námětem další, dosud nevydané knihy, za jejímž dějem se ukrývá částečná autobiografie, je zřejmé, že ještě více než okolí klame sám sebe.

Postupně skrze nespořádanou a frustrující přítomnost muže na prahu středního věku bez jakýchkoli závazků, definovanou plytkými románky, starostmi o senilního otce se zhoršující se demencí a roztržkami s disciplinovanější sestrou, rozkrývá Matěj Dadák jeho zasunuté vzpomínky, které si porůznu upravuje.

Knižní dialogy se vyznačují uvěřitelností a originálními postřehy, které autor aplikoval nejspíše ze své bohaté divadelní praxe. Na rozhovorech ale naneštěstí dílo nestojí. Mnohem dominantnější je bezbřehý tok myšlenek, navíc zkomplikovaný četnými, ne zrovna podloženými odbočkami, který nezvládá celý ukočírovat.

Třebaže se objevují náznaky určitých fenoménů, z nichž lze uvést třeba sebedestruktivní chování pod tíhou individualismu a plné zodpovědnosti za sebe sama, kýžené významy vlivem předimenzovanosti textu unikají, což má za následek zmatečnost až nesrozumitelnost.

Velký rozestup mezi dvěma prózami Dadákovi ovoce nepřinesl. Dostal se sice za startovní čáru, ujasněný cíl ale pro čtenáře nevybojoval.

Autorka: Kristýna Čtvrtlíková
Zdroj: Právo
Zdroj snímku: hostbrno.cz

Další knižní a audioknižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny