Nejznámější propagátor české a nejen české poezie Mirek Kovářík (* 15. srpna 1934) vydal bilancující soubor esejů, přednášek, rozhovorů a vzpomínek mapující více jak padesát let jeho publicistických, interpretačních či rozhlasových aktivit.
Od Bedřicha Bridela žijícího v sedmnáctém století po mladé tváře narozené v nedávných devadesátých letech, od outsiderů po klasiky, od Francie po Rusko se samozřejmým důrazem na české země. To jsou rozsáhlé mantinely, v nichž se ve své publikaci shrnující půl století svých aktivit pohybuje neúnavný a zanícený propagátor a interpret poezie, ode dneška třiaosmdesátiletý Mirek Kovářík.
Kniha Život... a poezie...? je souhrnem jeho esejů, záznamů klubových a posléze i rozhlasových pořadů v čele s projektem Zelené peří i rozhovorů. Zároveň je také nadmíru erudovanou historií tuzemské básnické scény, ale nejen jí.
Mirek Kovářík o poezii nekáže, ale přemýšlí o ní. Kniha proto není žádným suchým souhrnem profilů několika desítek českých i zahraničních autorů, ale i nemalou procházkou po českých i evropských dějinách, neboť dokáže velice přirozeně zasadit tvorbu dotyčných lidí nejen do uměleckého, ale i historického kontextu.
Nejsilnější básníci byli totiž významně spojeni s érou, v níž žili a na niž reagovali. Mnozí z nich se stali i mluvčími dané doby, ať už to byl Mácha, Vrchlický či Neruda v devatenáctém století či Jaroslav Seifert a Jan Skácel ve století následujícím.
Historické peripetie se do života některých básníků kvůli jejich tvorbě zapsaly nesmazatelně až krutě. Vždyť Federika Garcíu Lorku po mučení zastřelili španělští fašisté v roce 1936 s tím, že „uškodil svým perem více než pistolí“. A Jan Zahradníček strávil za komunistického režimu kvůli katolickému vyznění svých veršů ve vězení za nesmyslné obvinění z vlastizrady celých devět let a po propuštění se z nabyté svobody už nestihl radovat dlouho – a z básníků neskončil ve vězení jediný.
Nad všemi profily a rozhovory se pak vine myšlenka, zda poezie může ještě mít tak silnou pozici, jakou měla od dob národního obrození do druhé poloviny minulého století, kdy roli oněch mluvčích národa začali výrazně přebírat písničkáři – ale i oni o tuto aureolu po sametové revoluci stejně přišli – a zda vůbec by to některá ze současných osobností dokázala.
Kováříkova shrnující kniha je obsáhlou a čtivou encyklopedií, která by k poezii mohla nové talenty přivést, a zároveň důstojným pomníkem autorova více než půlstoletého snažení.
Autor: Dušan Kütner
Zdroj: E15
Další literární recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery