Televizní vysílání v poslední den roku má svá specifika. Jsme totiž zvyklí, převážně u veřejnoprávní televize, že dostaneme předem očekávanou porci pořadů. V době komerčních stanic to není problém, protože není nic jednoduššího než v případě nespokojenosti přepnout. Přesto by však ČT měla dělat vše proto, aby to diváka ani nenapadlo, což se ovšem na silvestra skutečně nestalo.
Obzvlášť v případě pořadu Největší flám s Jiřinou Bohdalovou se zdálo, že si chtěli na veřejnoprávním médiu zavzpomínat, jaké to bylo před třiceti lety, když estrády podobného ražení zažívaly největší boom. Co ovšem fungovalo v devadesátých letech dfvacátého století, nemůže logicky zaujmout dnešního, daleko náročnějšího diváka.
Není nic špatného na tom natočit pořad k jubileu tak významné herečky, kterou bezesporu Jiřina Bohdalová je. Chtělo by to však zamyslet se například nad tím, zda je taková „show“ vhodná jako program na poslední den v roce. Navíc v čase, kdy už se všichni chystají na novoroční přípitek.
Problémem je také to, zda se Česká televize nedopustila „klamání zákazníka“. Pořad byl totiž prezentován jako silvestrovská zábavná šaráda, která připomene pořady, které se natáčely před revolucí a mnoho diváků je v reprízách stále vyhledává. Přitom se však jednalo o jedno velké přání k narozeninám Jiřiny Bohdalové, které se zkrátka jen hodilo pro silvestrovského diváka.
Kdo tedy čekal, že pořad bude bavit jeho, po chvíli zjistil, že má bavit především devadesátiletou herečku. Kdo ovšem hltal pořady typu GO GO SHOW, Novoty nebo Zlatá mříž, musel být spokojen. Dostalo se mu totiž nejen zábavy podobného ražení jako v těchto estrádách, ale i stejných umělců. Největším překvapením bylo patrně vystoupení Heleny Vondráčkové, kterou lze na televizní obrazovce spatřit pouze ve starších pořadech.
Vrchol večera však měl atributy totálního průšvihu. Tam, kde do svého skonu vystupoval Karel Gott, tedy jako „to nejlepší na konec“, nyní vyskotačil Michal David. S medley svých největších hitů se tak stal pomyslným zlatým hřebem večera.
Divákovi muselo v ten moment být líto třeba Zdeňka Svěráka, který seděl v publiku, aniž by dostal prostor Jiřině Bohdalové poblahopřát, jako to udělal třeba otec režiséra pořadu František Ringo Čech. Výběr některých gratulantů se vůbec zdál poněkud zvláštní. Zatímco přítomnost Karla Šípa byla zcela pochopitelnou, například vystoupení 4 tenorů k dalším hereččiným hostům moc nesedělo, jakkoliv bylo precizní. Také jasně viditelný playback u některých umělců vypadá v dnešní době trapně.
Nepodařená exkurze do let minulých bude jistě i vodou na mlýn kritiků ČT, kteří do omrzení opakují, že televize dostává moc peněz z koncesionářských poplatků a měla by naopak být „přiškrcena“. Je škoda, že když se objeví zdařilé projekty, jako jsou třeba Případy 1. oddělení nebo Most!, musí je následovat takovýto exces.
Největší flám s Jiřinou Bohdalovou byl zklamáním a ukázkou toho, kterou cestou se veřejnoprávní televize vydávat rozhodně nemá. Vždyť i třeba na Nově pochopili, že jejich „devadesátkové“ výtvory nepatří na hlavní stanici, ale musí být umístěny na vzpomínkový kanál. Těžko ovšem říct, kam by ČT měla zařadit svůj silvestrovský pořad. Na stanici Art rozhodně ne.
Autor: Vilém Besser
Zdroj: forum24.cz
Další glosy si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery