Za svoji uměleckou kariéru natočila Eva Pilarová nejen plejádu hitů, ale měla úspěch i na divadelní jevišti. Vedle toho natočila mnoho hudebních televizních pořadů i několik filmů. K těm legendárním patří tituly režisérů Jána Roháče, Zdeňka Podskalského nebo Jiřího Menzela.
Kariéru zpívající herečky zahájila v roce 1960, kdy nastoupila do pražského divadla Semafor. Tam se naučila nejenom divadelní abecedu, ale měla štěstí na hity, psali pro ni Jiří Šlitr a Jiří Suchý. Hrála v pásmech Taková ztráta krve, Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma, Papírové blues a dalších.
V roce 1962 odešla do konkurenčního Rokoka (Rokokokoktejl, Labyrint světa, Trosečníci, Drak je drak). Po dvou sezonách se vrátila krátce na jeviště Semaforu (1964 až 1965), kde hrála v Dobře placené procházce, pak měla s Karlem Gottem společný Recitál.
Od roku 1965 se stala Eva Pilarová zpěvačkou ve svobodném povolání, tehdy hostovala v karlínském Hudebním divadle v muzikálech Gentlemani a Kankán, ale především si budovala vlastní repertoár a účinkovala s různými orchestry. Za rok 1964 vyhrála poprvé Zlatého slavíka, vítězila na velkých mezinárodních festivalech.
Ještě jako členku Semaforu případně Rokoka si ji oblíbila filmová a televizní kamera. Na plátně debutovala ve filmu Letos v září (1963), kde si "střihla" postavu Oliny, zpěvačky studentského orchestru. Následovaly filmy Bubny (1964) a Neobyčejná třída (1964), ale legendárními se staly až filmy Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ta naše písnička česká (1967) a Zločin v šantánu (1968).
Zatímco v Klarinetech září v duetu s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd a v triu s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou (Glory), ve "smutné komedii s detektivní zápletkou" Zločin v šantánu má hlavní ženskou roli a písně napsané na tělo.
Později se objevila ve filmech Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979) a V hlavní roli Oldřich Nový (1980).
Na obrazovce slavila úspěch coby Vanilka v televizní adaptaci buffopery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka (1966), ale ještě předtím v roli zpěvačky ve westernové mikrokomedii Magnetické vlny léčí (1965). Zahrála si v mnoha televizních hudebně-zábavných pořadech, také v televizní adaptaci úspěšného semaforského představení Zuzana je zase sama doma (1961) nebo v Láskách Emanuela Přibyla (1971), nechyběla ani v muzikální parodii Zpěváci na kraji nemocnice (1982).
Vedle toho nazpívala pěvecké party či ústřední písně v mnoha dalších filmech jako Oranžový měsíc (1962), Až přijde kocour (1963), Lov na mamuta (1964), Strašná žena (1965), Finský nůž (1965), Sedmikrásky (1966), Klec pro dva (1967), kde zpívá svoji kultovní píseň Requiem, Objížďka (1968), Rodeo (1972) nebo V erbu lvice (1992).
Naposledy si Eva Pilarová zahrála titulní roli v televizním hudebním filmu Ach, ta láska nebeská... (2020), který se měl uvádět až koncem roku 2020, ale nakonec byl uveden v premiéře krátce pro smrti zpěvačky.
Brněnská rodačka Eva Pilarová (rozená Bojanovská, * 9. srpna 1939; + 14. března 2020) byla českou zpěvačkou a herečkou, trojnásobnou vítězkou čtenářské ankety Zlatý slavík. Zpívala už od dětství (například v dětském chrámovém sboru u sv. Tomáše, sbormistr a varhaník Vladimír Stehlík), a to i klasickou hudbu. Koncem 50. let minulého století zahájila studium operního zpěvu na brněnské JAMU, ale po roce školu opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor. Disponovala dobrou pěveckou technikou a silným a barevně zajímavým hlasem – sopránem o rozsahu tří oktáv.
Autor: Robert Rohál
Zdroj: novinky.cz
Další reportáže o hudbě u nás i v zahraničí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery