V sobotu 11. srpna 2018 skončil 88. ročník vrcholné přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov. Přinesl více jak čtyřicet inscenací amatérských i profesionálních souborů všech žánrů.
Ročník prodchnutý osmičkami byl překvapivě politický. A to nikoli z formálního donucení, ale z vnitřní potřeby divadelníků vyslovit se k problémům, jež je pálí. Deset inscenací vyvracelo tvrzení, že mladí lidé se nezajímají o současnost, natožpak o minulost své země. Takže se v Hronově hrálo o vyhnání Němců, o sovětské okupaci Československa, o běžencích let minulých i dnešních, o válce na Ukrajině a obecně o fenoménu války v současném světě, o problematickém návratu E. F. Buriana, o (h)různých xenofobiích, ekologicky zdevastovaném Sokolovu a morálně zdevastované české demokracii a o dalších bolavých tématech. Ne vždy se stejnou dramaturgickou či hereckou dokonalostí, ale vždy s velkým zaujetím kladeným zejména na etické důsledky politických aktů. A na etice stojí divadlo již od svých počátků.
Letošní ročník nabídl značný počet představení. Dost velkou část programu zaujímaly inscenace profesionální, zařazované takzvaně pro inspiraci amatérů. Jenže těch opravdu inspirativních bylo pomálu (Osm statečných karlovarského Divadla Dagmar, Barunka is leaving pražského Divadla DISK), ostatní mířily spíše na domácí publikum nabídkou středního divadelního proudu. Je otázka, zda je to na Jiráskově Hronovu až tak žádoucí.
Ze tří zahraničních hostů jednoznačně nadchl islandský Král Ubu elánem, hravostí a hereckou dokonalostí, slovenské Divadlo mladých Šesť Pé zaujalo příjemně poetickou a odlehčenou inscenací Svetlo je ako voda.
Proč se ale na Jiráskově Hronově, kde se mladí divadelníci v kvalitně vedených seminářích učí rozpoznávat i tvořit dobré divadlo, objevila šmírácky odbytá klauniáda Chez Dimi italského souboru Dimidimitri, zůstává záhadou.
Poslední festivalové inscenace trpí úbytkem publika i recenzentů. Budiž tedy zaznamenáno, že sobotní pratchettovský Mort souboru z Lázní Toušeň odvedl skvostné, vtipné, profesionálně vystavěné i zahrané divadlo.
Autorka: Radmila Hrdinová
Zdroj: Právo
Další reportáže z divadelního prostředí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery