Vernisáží v úterý 7. března 2023 bude od 17:30 hodin zahájena v komorní Galerii U Posledního soudu (Jagellonská 8, Královské Vinohrady) prodejní výstava grafických listů ze sbírkových fondů kutnohorské umělecké agaentury a galerie ArcusGallery, nazvaná Lino/Dřevoryty. Vystřídá končící expozici koláží a fotomontáží Dany Markové Odrazy skutečnosti a volně naváže na loňskou červnovou výstavu Lithography.
Úvodního slova se ujme a výstavu zahájí zvukem keramického zvonce ArcusGallery pražská malířka a fotografka Veronika Holá. Na sklenku výtečného vína pozve návštěvníky vernisáže vinárník, průvodce a galerista Václav Srb, emeritní předseda Koruny české (Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska).
Obě grafické techniky, které se na výstavě představí, jsou tiskem z výšky. Dřevoryt (xylografie) zdokonalil a rozšířil britský mědirytec Thomas Bewick ve 3. čtvrtině 18. století. Linoryt se v určité době stal jistou náhradou dřevorytu, kdy levný, pružný a homogenní materiál má při tisku měkčí okraje linií a umožňuje zhotovení velkých formátů, například. plakátu. V současné době je svébytnou technikou, občas právě s dřevorytem kombinovanou.
Linoryt se nejdříve uplatňoval v průmyslu oři tisku tapetových vzorů. Pro tvorbu volné grafiky jej použili poprvé členové skupiny Die Brücke v letech 1905 až 1913. Původně se používalo linoleum vyrobené z lisované jemné korkové drti pojené lněnou fermeží, které později nahradilo měkčené PVC.
V USA zavedl tuto techniku Vojtěch Preissig, který poprvé vystavil své linoryty roku 1911 v New Yorku. Významná díla v technice linorytu vytvořili zejména němečtí expresionisté (Ernst Ludwig Kirchner, Gabriele Münter, Emil Nolde, Otto Dix, Max Pechstein) a v Čechách již během první světové války také Josef Čapek. V době mezi oběma světovými válkami se linoryt užíval pro volnou i knižní grafiku (Josef Čapek, Václav Mašek, Karel Štika, Miloslav Holý, Jiří Ščerbakov). Po druhé světové válce se barevnému linorytu věnoval například také Pablo Picasso, Henri Matisse nebo Maurice Vlaminck.
K prvním českým xylografům patřili rytci z oficíny G. W. Medaua, dále František Šír, který převáděl předlohy malířů Antonína Machka či Josefa Mánesa. Quido Mánes byl zručným xylografem a prováděl touto technikou své vlastní obrazy. Předlohy Bedřicha Havránka převáděli Jan Jaš, Václav Mára, Josef Patočka nebo Jan Šimáně. Z dalších generací vynikli Jan Vilímek, František Bílek, František Kobliha, Jan Konůpek, Max Švabinský, Bohumír Jaroněk, Ferdiš Duša či Václav Mašek. V moderní době to byli Bohdan Lacina, Jan Rambousek, Olga Čechová, Jaroslav Lukavský. K nejvýznamnějším českým tvůrcům patřili Karel Vik, či Josef Váchal a Zdeněk Mézl, jejichž drobné grafiky jsou výstavě U Posledního soudu také zastoupeny.
Kurátor výstavy Miroslav Moravec ji založil na grafických listech Pavla Piekara či Josefa Manojlína, kteří patří k předním tvůrcům současné silné a výtvarně plodné generace. Základ výstavy, doplněný unikátním linorytem Petra Ptáčka, který proslul svými litografiemi, potom obklopil drobnějšími grafikami například Josefa Váchala, Olgy Čechové, Josefe Weisera a mnoha dalším umělců, kteří se lino či dřevorytu věnovali a věnují.
Výstavu Lino/Dřevoryt ze sbírkových fondů kutnohorské umělecké agentury a galarie ArcusGallery můžete v pražské komorní Galerii a vinárně U Posledního soudu navštívit do neděle 2. dubna 2023.
Autor: Ivan T. Trnavský
Zdroj snímků: i-passage.cz
Autor je spolupracovníkem redakce
O vernisážích dalších výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí se dočtete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery