Jaroslav Koléšek: Křehké zbraně je název výstavy soch, která byla v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory v Sankturinovském domě zahájena v pátek 8. listopadu 2019. Úvodního slova při vernisáži se ujal kurátor výstavy, ředitel GFJ Aleš Rezler. Výstava potrvá do úterý 31. prosince 2019.
Výstava mapuje proměny dvaceti let jeho sochařské tvorby v prostorách kompletních dvou pater Sankturinovského domu. Každá ze šesti místností je potom věnována jinému příběhu či podobě tvorby.
Mezi nejstarší vystavené práce patří sochy odlévané z barveného polyesteru Něžné náboje I., II. a III. (1999), ty už zahrnují v sobě základní principy, které se prolínají Koléškovou tvorbou konstantně. Obecná definice, která je charakterizuje, zní: „Koléškovy plastiky jsou místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Symbolizují síly přetvářející životní prostor, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií“. Tmavě růžová hmota polyesteru evokuje barevnost organické tkáně. Nejen v Něžných nábojích, ale také v pozoruhodně dominantním objektu precizní horizontální stély Proti sobě I. (2000), zakončené na obou stranách volně bujícími klky s erotickým významem, symbolizující jednoznačně protiklady a polaritu živočišných vztahů.
K dalším Koléškovým materiálům zastoupeným na výstavě patří sklo. Jeho vlastnosti a možnosti bezpochyby vnímal denně během svého působení v letech 1998 až 2010, kdy učil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí. A kde také mohl práce v tom materiálu realizovat (Malá, střední a velká souprava, 2004; Placebo, 2005; Crashware, 2007; Vyrobeno pod povrchem, 2008; Zeleninová bomba I. až V., 2011). Sklo kombinuje s betonem, s kovem. Typicky koléškovským spojením významů jsou jeho nejnovější hybridní variace personifikací helikoptéry a spermie. Dobře zřejmé je toto spojení i ve tvarech ponorek, kde podmořská loď zastupuje živou bytost a jejich dublování a vzájemné pozice symbolizují lidské vztahy. V názvech Koléškových soch vnímáme humorný odstup k závažnosti témat, která zpracovává. Současně se ale snaží vyjádřit k ohrožení světa zbraňovými systémy, které ve skutečnosti jakoukoliv emocionalitu a něhu naprosto postrádají.
Sochař a pedagog Jaroslav Koléšek (* 1974) pendluje mezi Valašskem a Ostravou. Žije a tvoří ve Valašském Meziříčí. V letech 1992 až 1997 studoval v ateliéru sochařství na katedře výtvarné tvorby PedF Ostravské univerzity. Doktorská studia absolvoval na Akademii umění v Banské Bystrici v roce 2012. Od roku 2014 působí jako docent na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde od roku 2011 vede ateliér a katedru sochařství. Je laureátem Ceny Václava Chada (2003, III. Zlínský salon mladých) a Ceny Rudolfa Schlattauera (2010). Koléškovy plastiky jsou místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Symbolizují síly přetvářející životní prostot, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií.
Autor: tz
Zdroj: Kutnohorské listy
Snímky Adama Plavce
O vernisážích dalších výstav výtvarného umění u nás i v zahraničí se dočtete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery