Jméno tohoto severočeského města je po mnoho staletí spojeno se slavnou tradicí – výrobou svítidel. První skleněné lustry se zde zhotovovaly podomácku již v 17. století. K opravdovému rozmachu však došlo v druhé polovině 19. století, kdy se tady zakládaly významné firmy. Jednalo se zejména o rodinu slavného průmyslníka Eliase Palmeho. Na jeho tradici a odkaz pak po druhé světové válce navázal národní podnik Lustry, dnes Preciosa-Lustry. O sklářské historii tohoto, svého času světoznámého města, se nejvíce dovíme v místním Sklářském muzeu, zaměřeném na ryté a broušené sklo od 17. století po současnost. Část expozice je věnována i místní umělecko-průmyslové sklářské škole, která je nejstarší školou svého druhu v Evropě (založena roku 1856!) a má dodnes velký význam pro české i světové sklo.
Jsme v Libereckém kraji na hranici CHKO Českého středohoří a CHKO Lužických hor. Turisticky lákavá je dominanta města – národní přírodní památka Panská skála. Jedná se o čedičový vrch s přilehlým jezírkem, z jehož vrcholu je krásný rozhled do okolí. Tento unikátní přírodní útvar je známý rovněž díky legendární pohádce Pyšná princezna, která se zde v roce 1952 natáčela. Díky tomu se čedičové „varhany“ staly oblíbeným cílem výletníků při tzv. filmové turistice.
První zpráva o Kamenickém Šenově je z roku 1352. Jak se střídala staletí, tak se měnili i jeho majitelé. Na počátku 17. století se panství i s obcí dostalo do majetku Radoslava Kinského z Vchynic, jehož rod se po mnoho let významně podílel na rozvoji sklářství, které se zde datuje se vznikem hutě v Chřibské roku 1414. O výnosnosti obchodu se sklem svědčí, že kupříkladu v roce 1713 bylo mezi 73 majiteli domů v Kamenickém Šenově 34 obchodníků sklem. Mezi první obchodníky svého času patřil Ondřej Knechtel, který od roku 1623 vyrážel se svým křehkým zbožím do Maďarska, Německa, Anglie, Švédska i Ruska a Turecka. Následovali ho další, vznikaly obchodní „komapanie“ (společnosti), které měly své „faktorie“ (sklady) až v Konstantinopoli, Bejrútu, Káhiře i Bagdádu nebo kupříkladu v New Yorku.
Čtvrt tisíciletí výroby svítidel
Z historických pramenů vysvítá, že už koncem 17. století se v Kamenickém Šenově a jeho okolí zhotovovaly po domácku lustry. Zprvu jen ze skla, později i kombinováním s kovovými díly. Výrobě lustrů se věnoval zejména rod Palmů. Prvním průmyslovým výrobcem křišťálových svítidel se stal Josef Palme z Práchně; povolení získal již v roce 1724.
Prapůvodní šenovské městské sklářské muzeum vzniklo v roce 1923 založením muzejního spolku. Jeho členové shromažďovali výrobky a dokumenty zdejšího sklářského průmyslu. V pořádali také tematické výstavy, nejprve v místní sklářské škole, od roku 1927 již ve vlastní budově bývalé radnice na náměstí. Jak šel čas, rozrůstaly se sbírkové fondy, mohutněl depozitář a měnili se nejenom zřizovatelé, ale i místo muzea. A od roku 1968 byly bohaté sbírky sklářského muzea zpřístupněny v dnes památkově chráněném objektu z roku 1770, který patřil nejprve obchodníkovi Franzi Voglovi, později bratrům Zahnovým. V letech 1918 až 1951 zde sídlila pobočka známé vídeňské firmy Lobmeyr. Klasicistní budovu v centru města nelze přehlédnout, stejně tak i nedalekou sklářskou školu, první svého druhu na světě.
Odkud pocházíme?
Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme? - to jest motto stálé expozice šenovského muzea. Při jeho prohlídce se nemusíme spoléhat na průvodce, stačí se držet směrovek, vedoucích od vitríny k vitríně. S tištěným textem turistické skládačky v ruce si prohlížíme expozice zahrnující historii místního sklářství, ryté a broušené sklo ze zdejší oblasti. Sbírkové fondy muzea dokumentují řemeslo i sklářské umění minulosti a současnosti. Jsou tvořeny dochovanými částmi dobových kolekcí muzejních předmětů, mezi nimiž nechybí ani skla z původní školní sbírky studentských prací a vzorových výrobků zdejších firem. Od roku 1996 zde vzniká i jedinečný soubor prací účastníků Mezinárodních sympozií rytého skla. Naprosto unikátní je však kolekce historizujících křišťálových tzv. ověskových lustrů a vrstvených svítidel, jejichž tradice výroby zde sahá, jak jsme již poznamenali, do roku 1724. Turisté si, plní okouzlení a nadšení, prohlížejí svítidla zhotovená podle návrhů Companie E. Palme, tehdejší lustrařské špičky. Výrobky této firmy prosluly odvážným vzorováním, rozmanitými kombinacemi materiálů, slohovou citlivostí a uměleckou kvalitou. Zakázky na broušené křišťálové lustry z Kamenického Šenova se hrnuly jak od dvora francouzského krále Ludvíka XV., tak i z paláců arcikněžny Marie Alžběty, císařovny Marie Terezie i dvora tureckého sultána Osmana III. nebo od ruské carevny Alžběty.
Přehlídka historizujících osvětlovadel, které měly svého času na světě jedinečnou pověst a dodnes z nich řada zdobí nejen milánskou La Scalu, královskou operu v Římě či reprezentační prostory hotelu Waldorf Astoria v New Yorku, ale i paláce Moskvy, Paříže, Barcelony, Berlína, Madridu nebo třeba Bombaje či Bogoty, je vskutku mimořádným uměleckým zážitkem.
V závěru prohlídky tohoto muzea se všichni návštěvníci do jednoho v úžasu zastaví u posledního mimořádného exponátu, který je zmiňován i ve slavné Guinessově knize rekordů. Jedná se o skleněnou židli, vyrobenou kamenickošenovskou firmou Eliase Palmeho v posledním desetiletí 19. století pro palác mahárádži v Hajdarábádu v Indii.
Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív muzea
Další reportáže ze světa výtvarného umění najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery