Kdo by neznal barokní soubor soch Matyáše Bernarda Brauna (* 24. února 1684; + 15. února 1738) kralujících hospitalu Kuks? Na mysli máme čtyřiadvacet unikátních plastik z alegorické řady Ctností a Neřestí. Vznikly po roce 1717 a jsou umístěny podél severního průčelí špitální budovy.
Kolekce obdivuhodných děl z Braunovy dílny měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem, tak, jak to svým způsobem moralizující baroko podtrhovalo. O dobrých 300 let + jeden rok později se pražský keramik a sochař Jiří Pošva rozhodl uchopit tento námět – ovšemže po svém.
Zvesela, se smyslem pro nadsázku, karikaturu a humor...
Sedíme v romantickém Ateliéru Kampa na břehu Čertovky, kde již téměř čtvrt století tvoří nejen našim čtenářům známý keramik a sochař Jiří Pošva. Letos slaví takříkajíc sedmý křížek a má za sebou na tři desítky výstav doma i v zahraničí. A to kupříkladu až v takové dálce, jako je třeba Amerika. Oči nám kloužou po regálech plných oblých žen i dam několika „X“, neboli maxitonáží, které Mistr Pošva dělá nejraději. Je možné ta „kila navíc“ zpracovat do tak složitého námětu Ctnosti a Neřesti, vrtá nám hlavou.
Jak vás napad´ ten nápad? Rýmujeme první otázku...
„Nikdy jsem netrpěl nouzí o náměty,“ usmívá se kumštýř, který nám s velkou chutí nastavuje keramické zrcadlo, jakoby varoval národ před obezitou. „Figur a figurek, panáků i panenek, kachlí i reliéfů a nejenom je, jsem stvořil na tisíce. Nikoli však z Adamova žebra, ale z pálené hlíny. Nikdy jsem se však nenutil do práce. Vždy jsem čekal na příslovečné políbení Múz. A tak jsem si onehdy řekl, že už mám naděláno a jednou pro vždy už přestanu vystavovat. No, a moje Múza mne zaskočila s příkazem, že mě chápe, ale že tedy musím ještě udělat svou výstavu vskutku poslední. Pak, že prý už od ní budu mít pokoj. Teď však, že má pro mě poslední nápad. Ctnosti a Neřesti, to je přece velký námět, nemám-li pravdu, jak řekl Braun svému mecenáši hraběti Šporkovi, který chtěl na svůj nový letní dvůr, jenž tse měl stát zároveň lázeňským a společenským střediskem spřátelené šlechty, od věhlasného sochaře něco extra. Braun ho nezklamal... Ani já nemohu tomuto pokušení odolat.“
A tak se Jiří Pošva upsal čertu slibem čtyřiadvaceti plastik na Braunovo téma. Nesměl by to však být on, kdyby nezačal Neřestmi. Na pracovním stole pro potřebu redakčního fotografa defilují první tři, další dvě jsou již v peci. Pravda, figury jsou o něco menší, než ty na Kuksu, zato ale zábavnější. Kupříkladu macatá Lstivost skrývá tvář škraboškou a v podpaží drží liškoprase, zvířátko symbolizující řadu nepěkných lidských vlastností. Duclatá Pýcha se ohání vějířem a o nahé stehno se jí tře, jak jinak, než vzrostlý páv. Lehkomyslnost dělá provaz, což symbolizuje... no, lehkomyslnost přece, a beze studu nám ukazuje kačenku, nezvažujíce možné následky...
Co plastika to personifikace k dnešku. Žádné drapérie a zkamenělá gesta, nýbrž živá modelace současných figur, které vídáme kolem sebe na ulicích či koupalištích, doplněné symbolizujícími zvířecími motivy ze světa snů.
Nejznámější soubor české barokní plastiky v plenéru tvořil Mistr Braun v rozpětí pouhých dvou let. Na kdy se máme těšit my a kde bude soubor k vidění?
„Čas letí, nerad bych odešel od rozdělané práce. Takže jsem si dal stejný limit jako kolega Braun svého času. Koncem roku 2019 bych měl být hotov. Hezké a fajné, jak zpívá bard od Sikorova mostu Jarek Nohavica, by byla výstava v Kuksu, ale kdo ví. To je zatím to poslední, nad čím přemýšlím.“
Není se co divit. Ono totiž ztvárnit Lakomství, Smilstvo, Hněv, Lenost, Lstivost, Závist, Zoufalství, Pýchu, Obžerství či kupříkladu Pomlouvačnost v návaznosti na Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost, Střídmost, Moudrost, Statečnost, Cudnost a v neposlední řadě Píli nebo Víru není žádná legrace. Vyhmátnout to nejpodstatnější a nejcharakterističtější, neopakovat se v pózách ani v doplňcích, klobouk dolů...
Jiří Pošva se s tímto téměř sysifovským úkolem vyrovnává s nadhledem. Tak můžeme kupříkladu porovnat Braunovu kopii Naděje, která zdobí foyer vstupní haly metra na stanici Malostranská v Praze, opíraje se o kotvu. Pošvova naděje má též tento symbol, ale vytetovaný na jedné z polokoulí mocné zadnice.
Takže, Maestro, přejeme spoustu inspirace a hodně tvůrčí vytrvalosti. Na shledanou na Kuksu zjara 2020. Nebo snad již koncem 2019? Aby to čert spral...
Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív autora
Na další návštěvy ateliérů se můžete s webem Putování za uměním vydat zde nebo na facebooku ArcusGallery