Návštěva ateliéru - Vojtěch Kolařík a jeho Pocta Kamilu Lhotákovi

Aby toho nebylo dost, nechal se Vojtěch Kolařík zlákat k účasti na společné výstavě několika předních českých výtvarníků Pocta Kamilu Lhotákovi. Ta bude součástí výstavy Kamil Lhoták: Knižní ilustrace, jejíž vernisáž připravuje kutnohorská umělecká agentura ArcusGallery na pátek 18. května 2018 v místním Knihkupectví a galerii Kosmas.

Součástí vernisáže bude i křest knihy Kamila Lhotáka Na suchu a ve vzduchu, kterou vydává v edici Miraculum Octavum Mundi nakladatelství Globus International, dále uvedení na trh dvou sérií pohlednic z Lhotákova cyklu Amerika a také souboru faksimile autorových kreseb na ručním papíru.

Curriculum vitae  

Vojtěch Kolařík (* 29. června 1938) je již naším malířským doayenem, neboť svoji kumštýřskou dráhu začal po gymnáziu v Třebíči na pražské AMU, kde složil přijímací zkoušky v roce 1956. Zde studoval až do roku 1961 malbu a kresbu. O dva roky později byl Vojtěch Kolařík přijat jako výtvarník v Československé televizi Praha, kde působil celých třicet let jako scénograf. Jak se dočteme o jeho osobě v dostupných materiálech, pro televizi a barrandovské filmové studio tvořil doma i v zahraničí jak scénické tak i kostýmní návrh. Kromě této hlavní činnosti připravil mnoho samotných výstav vlastní grafické tvorby či volné malby. Jeho dílo, malované charakteristickým rukopisem ať již na plátně, listech nebo dřevěných deskách, je zastoupeno ve sbírkách jak soukromých sběratelů, tak i muzeí a galerií jak v Evropě, tak i zámoří.

Jak říká znalec Kolaříkovi tvorby, kunsthistorik František Malina, pravým námětem jeho obrazů je krajina lidské komedie, v níž se vše prolíná. Autorův malířský rukopis svou zjednodušenou, leč robustní intenzívně vedenou linií, výtvarnou zkratkou, odkazuje na skutečnost, že život je plný kulis a masek. Jednoduše řečeno: Obrazy Vojtěch Kolaříka jsou o něčem. Nestačí se na ně však jen dívat, je třeba při tom i přemýšlet...

Muzikant, kumštýř...

Drahně let má Vojtěch Kolařík svůj ateliér na pražských Královských Vinohradech, nedaleko vily bratří Čapků. Tak jako ona svého času, je i Kolaříkův bohémský příbytek otevřen přátelům, kterým kultura není cizí. Kliku si zde podávají básníci i spisovatelé, výtvarníci i muzikanti, režiséři i herci. Vojtíšek, jak mu říkají přátelé, je totiž velmi družným malířem, na rozdíl od mnohých jiných mistrů palety a štětců. Není to žádný introvert, tvořící v mukách a o samotě, naopak, pro svoji tvorbu potřebuje lidi kolem sebe. To je zcela jistě určité dědictví čtvrt století práce pro televizní a filmovou produkci.

Basa opřená v koutě ateliéru svědčí o tom, že rád a dobře hraje jazz. Občas to zde s kamarády rozjede ve velkém stylu a tleskal mu při tom nejenom spisovatel Arnošt Lustig, svého času šéfredaktor časopisu Playboy, jehož několik čísel též Vojtěch Kolařík ilustroval, ale i režisér Zdeněk Svěrák nebo básník a spisovatel Karel Sýs, se kterým mají jednu společnou lásku a tou je právě Kamil Lhoták. Vojtěch Kolařík kromě jiného ilustroval i několik sbírek Sýsových básní, a v současnosti mají rozdělané dvě publikace poezie.  

Jak šel čas

Vojtěch Kolařík je sporý chlapík s perfektním držením těl, jiskřícíma očima a pořád připravený zasmát se. Člověk by mu nehádal víc jak šedesát. Zkrátka, mistr je v té nejlepší formě. Chodící kronika bohémských časů, kdy si čas od času na některé z kolegů nebo přátel zavzpomíná ve svých fejetoncích, glosách a postřezích, které vycházejí i tiskem. Příprava na autobiografickou knihu? Rád by ji v dohledném čase napsal společně s Karlem Sýsem, tak se necháme překvapit. V poslední době je knihovnička autobiografií z pera českých malířů chudičká, na prstech jedné ruky bychom ty knížky spočítaly: Paměti Josefa Lieslera, Jiřího Chadimy, Kristiana Kodeta...

Z poličky u pracovního stolu ateliéru na nás významně mrká bronzová Kolaříkova busta, kterou svého času sochař Luboš Macháň svého kolegu a přítele zdařile ztvárnil, potvrzujíce, že to bude čtení šťavnaté, ostatně, jako sám tvůrčí Vojtěchův život. Ten  při té příležitosti kromě jiného rád vzpomíná na legendární výstavu v Montrealu EXPO ´67, kde doslova zazářil a otevřel si tak cestu do světa.

Pod pokličku Kolaříkovy tvorby

Zatím si tedy bedlivě prohlížíme obrazy a grafiku, která zdobí stěny jeho ateliéru. Kolaříkův malířský rukopis je založen na kresbě a na barevném minimalismu. Záměrně ruší prostor a hloubku obrazu. Vojtěch Kolařík se vyhýbá iluzionistické modelaci a perspektivě. Počítá s výtvarným účinkem jen tu a tam promalované plochy, která umocňuje působivost pevně tažené linie. Vše se nese v duchu simplifikace, zříkající se detailů a barevného bohatství ve prospěch údernosti. Jak říká František Malina, s nímž nelze jinak než souhlasit, výrazným, dynamizujícím, až dramatizujícím prvkem, zdůrazňujícím plošnost Kolaříkova obrazu, je pak i autorova práce s diagonálou. Plošné znázorňování vede Vojtěcha Kolaříka při malbě k umisťování postav a věcí nad sebou – menší a výše situované figury naznačují vzdálenost. Naddimenzované postavy a hlavy pak vtahují diváka do atmosféry a do děje, dodávají plátnům sugestivnost a podtrhují kompoziční princip.

Pro Vojtěcha Kolaříka typická linie vtiskuje obrazu dynamičnost a impresívnost. Omezený rejstřík barev mu pak dodává zvláštní atmosféru a napětí, sráží líbivost. Volná, jen tu a tam promalovaná plocha jakoby do obrazu navíc vnášela abstraktní, racionální světlo, které stabilizuje a obnažuje námět ve vší jasnosti. Zbývá dodat, že vystupňované tóny barev mají i symbolický výraz a podtrhují dějový akcent. Oči ulpí na klaunovské červené. Oblíbená Kolaříkova modrá a zelená nejen svazují jednotlivé figury, ale odkazují i na jejich individualitu, laděnou do podoby určité osamocenosti.

Žena - věčný námět

Na toto téma by se dalo s mistrem Kolaříkem hodiny vyprávět. V jeho „krajně lidské komedie“ hraje žena velkou roli. Ne-li tu nejdůležitější. Jak říká při hodnocení Kolaříkova díla kunsthistorik František Malina, v jeho výtvarné zkratce bylo poměrně dlouhé období, kdy převládala právě abstraktní krajina, imaginární, až se situace obrátila – dnešní Vojtěch Kolařík je především malíř figurální.

Krajina však zůstává, byť třeba pouze náznakově, přítomna i v jeho posledních obrazech. Pokaždé však ve spojení s ženou. Ženou, jejíž zcela přirozenou ozdobou může být místo vlasů třeba motýl a jejíž ňadra jsou stejně tak oblá, jako třeba kopce Českého středohoří. Málo kdy však ženu ztvární jako pouhopouhý akt. Většinou jsou jeho ženy obklopeny muži a citlivý divák chápe, o co jde: muži ženy unášejí, ženy s muži manipulují.

A protože své obrazy Vojtěch Kolařík rámuje do současného kontextu, nevyhýbá se ani různým parafrázím. Kupříkladu na klasická témata, kterým může být třeba slavná Monetova Snídaně v trávě. Podívejme, co z toho vzniklo. Ústřední postavou na velkém plátně je na židli sedící akt, obklopen pánským kvartetem s úmysly nad nebe jasnými. Čistému vše čisté, pro zpestření však zveřejněme glosu z úvodního slova básníka, spisovatele a novináře Karla Sýse, který před pěti lety zahajoval jednu z Kolaříkových výstav. Pří té příležitosti inkriminované plátno během vernisáže představil jako Timur a jejich Marta.

„Vojtíšek ho tak nenazval,“ řekl tenkrát Karel Sýs doslova. „Ale jak jinak byste pojmenovali situaci, kdy pohledná nahá žena sedí uprostřed stojících oblečených mladíků, kteří jsou vždy připraveni spíše než pomoci babičce s uhlím, fešnému děvčeti s panenstvím, či spíše od panenství...“

Dosti však legrace. Faktem zůstává, že nahým ženským tělům svým osobitým autorským přístupem dává Vojtěch Kolařík i při veškeré jejich robustnosti pěknou dávku smyslnosti a přitažlivosti.

Závěrem je třeba říci, že výstava k osmdesátinám malíře Vojtěcha Kolaříka se bude pod názvem Recyklované obrazy konat v Praze, zjara roku 2019.

Vojtěch Kolařík bude vystavovat tři desítky obrazů malovaných na použitém balicím papíru, proto i název výstavy: Recyklované obrazy. Kromě zmiňovaných aktů se můžeme těšit na průřez celoživotní tvorbou toho známého výtvarníka a člena Sdružení pražských výtvarných umělců.

Připravil Ivan Černý za použití odborných citací Františka Maliny
Snímky Jozefa Loudy

Na další návštěvy ateliérů se můžete s webem Putování za uměním vydat zde nebo na facebooku ArcusGallery