Není tomu tak dlouho, kdy oslavil sedmdesátku. Na zasloužený odpočinek ho však ani nenapadne pomyslet. Cítí se totiž fyzicky jako dobře vytrénovaný atlet (muži jeho rodu v tomto věku ještě plodí syny!) a má pocit, že právě v tomto čase je na vrcholu tvůrčích sil. Tento rtuťovitý, houževnatý chlap, postavou připomínající bórou ošlehané štíhlé sosny na pobřeží rodného Balkánu, které dokážou vzdorovat jakékoli nepohodě, dlouhá desetiletí žije a tvoří v Praze. Do dějin novodobé pražské architektury se zapsal spoluautorstvím dnes již legendárního Tančícího domu na Rašínově nábřeží. Jeho široký tvůrčí záběr a další spousta jedinečných projektů jsou ale rovněž nepřehlédnutelné.
Milunićovo tvůrčí motto: Jako lidská postava bez hlavy mi připadají domy a stavby s plochou střechou. Proto preferuji v architektuře nejenom pohyb, ale i nejrůznější nástavby, doplněné tzv. střešní krajinou, které mi připomínají Středomoří...
Život samý kotrmelec
Curriculum vitae Vlado Miluniće se čte jako napínavý román. Tento český architekt chorvatského původu se narodil 3. března 1941 v Záhřebu, v tehdejší Jugoslávii. Jeho rodiče, oba lékaři, se na konci čtyřicátých let minulého století vraceli z dvouleté stáže v USA a při mezipřistání v Praze zůstali v Československu. Zavčas se totiž dověděli o jedné z právě probíhajících Titových politických čistek. Malý Milunić však směl teprve až po desetiletém odloučení se třemi sestrami vycestovat z Opatije, kde žili s babičkou, za rodiči do Prahy. Stalo se tak v šestapadesátém roce. O pět let později již tento talentovaný mládenec studuje na Fakultě architektury ČVUT (1960 až 1966). Poté odjíždí na tříletou stáž do Paříže, kde čerpá zkušenosti přímo v praxi ve studiích zdejších architektů. Po návratu do Československa v roce 1969 spolupracoval Vlado Milunić na sociálních stavbách více jak dvacet let s kolegou Janem Línkem. Po listopadu 1989 si Vlado Munić založil vlastní ateliér, nazvaný Studio Volné myšlenky, jehož žeň do dnešních dnů čítá desítky a desítky navržených i realizovaných projektů.
Ginger and Fred
Na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí stojí jedna z pražských turistických atrakcí – Tančící dům. Svého času jeho stavba však náramně vzedmula hladinu veřejného mínění. Především proti jeho realizaci protestoval Klub pro starou Prahu. Slyšet se ale nechali i mnozí konkurenční architekti. Emoce, naivní, nezasvěcené i zlé názory jsou dávno zapomenuty a dnes je tato nejslavnější stavba poválečné architektury v Praze každodenně obdivována zástupy turistů z celého světa. Fotografie roztančeného domu jsou přetiskovány v téměř všech světových průvodcích o Praze, stejně jako v nepřeberném množství publikací o moderní evropské architektuře. Dům získal v roce 1996 nejvyšší ocenění v kategorii designu v americkém magazínu Time a je jedním z nejpřitažlivějších cílů procházek zahraničních návštěvníků hlavního města České republiky po Pražském hradu a Karlově mostě!
Spolu s americkým architektem Frankem O. Gehrym je spoluautorem Tančícího domu, v projektu zvaného Ginger a Fred po slavné tančící hollywoodské herecké dvojici, právě Vlado Milunić. Nejenom to, on je i otcem myšlenky a lokomotivou, tlačící celý projekt silou své nezlomné vůle vpřed, v láskyplném vztahu s kolegou Gehrym.
Milunićův originální nápad postavit tuto stavbu jako parafrázi tzv. Sametové revoluce vznikl při rozhovorech s Václavem Havlem na konci osmdesátých let, kdy spolu řešili možnost zástavby proluky vedle Havlova činžovního domu, který byl zničen zásahem bomby za 2. světové války po spojeneckém bombardování Prahy piloty USA.
Americko-kanadský architekt Frank Gehry (* 28. února 1929) si v průběhu projektování prosadil metaforu slavných tanečníků Freda Astaira a Ginger Rogersové, zhmotněné do dvou nárožních věží, z nichž jedna je zděná a druhá skleněná.
Areál Hvězda na sídlišti Petřiny a ty další...
Šedé buňky mozkové nedovolí Vlado Milunićovi pracovat v daném období pouze na jedné záležitosti. Jeho šachový mozek je zvyklý řešit několik zadání současně a nedělá mu problém tvůrčí činnosti několika směry najednou. A tak kupříkladu souběžně s Tančícím domem úspěšně vyřešil na pražském sídlišti Petřiny mnohem těžší úkol. A to, jak napravit situaci, že v Praze bydlí čtyřicet procent občanů na architektonických suchopárech nevzhledných panelových sídlišť. S invencí a fantazií sobě vlastní navrhl různé výškové parametry, odmítl ploché střechy, pohrál si s výtvarnými a tzv. odlehčovacími prvky a v konečné podobě zpříjemnil život nájemníkům jmenované lokality.
Ve spolupráci s kolegou Janem Línkem (* 22. Srpna 1943) se Milunić svého času vyznamenal kupříkladu projektem pro seniory v Praze – Bohnicích nebo Malešicích, na Chodově či v Hájích. Zájem o symboliku architektonické formy provází jeho tvorbu i po ukončení spolupráce s Janem Línkem. Z Milunićových dalších projektů namátkou jmenujeme radar Letiště Václava Havla, Centrum mládeže České Budějovice, řadovky Zbraslav nebo třeba Centrum Opavy. Také je autorem české čtvrti v čínské Šanghaji nebo nového centra města Rijeka.
Má za sebou ale i takové tvůrčí radůstky, jako jsou třeba návrhy tři pěších lávek na Střelecký ostrov ze Smíchova, Žofína a Kampy nebo lávka mezi Českým a Polským Těšínem, včetně seriálu atypických tříbokých turistických rozhleden, ve kterých zašifroval své osudové trojky a znamení Ryby, ve kterém je zrozen.
Noemova archa
A Ryby asi mohou i za to, že v současné době má ve své projekční kanceláři rozdělanou další mimořádně zajímavou věc, netradičně a velkolepě pojaté přístaviště výletních lodí na veletoku Labe v Hřensku směr Drážďany a Hamburk, které je nesmírně důležitým prvkem pro rozvoj zdejšího turistického ruchu z české i německé strany.
Navrhované kotviště je více než pouhým přístavištěm. Samo ve tvaru lodě dlouhé devadesát metrů skýtá i velkoryse řešené zázemí pro infrastrukturu turistických služeb, včetně vyhlídkových teras s kavárnou, vinárnou a restaurantem. Nechybějí ani prostory pro dětské dovádění. Celému areálu kraluje čtyřicet metrů vysoká, opět trojúhelníková, vyhlídková věž ze dřeva a kovu. Její řešení je vskutku originální, a to nejenom odpočívacími plošinami, ale i schodištěm, střídajícím levou i pravou stranu, aby se turistům a výletníkům při sestupu netočila hlava!
V projektu přístaviště nechybějí parkovací prostory ani zázemí s půjčovnami nejrůznějších sportovních potřeb, včetně vodáckých a dalších. Při práci na tomto ojedinělém a vysoce potřebném projektu na podporu cestovního ruchu architekt Vlado Milulinić nepodcenil ani otázku tzv. tisícileté vody a vše je naddimenzováno tak, že by jeho originální přístav suchou nohou přežil i legendární potopu světa.
Epilog
Vlado Milunić nikdy nebyl členem žádné strany. Svoje politické a osobní názory vyjadřuje prostřednictvím sociálně zaměřených staveb. Pravidelně vystupuje na veřejných diskuzích. V médiích bojuje proti korupci ve veřejných stavebních zakázkách. Preferuje veřejnou dopravu před individuální, angažuje se proti mrakodrapům na pražské Pankráci i zneužívání volného trhu. V neposlední řadě odsuzuje drsné chování bank, pojišťoven a developerů.
Jeho práce i občanské postoje si zaslouží úctu a naši pochvalu.
Aurtor: Ivan Černý
Snímky Jana Parkmana
Na další návštěvy ateliérů se můžete s webem Putování za uměním vydat zde nebo na facebooku ArcusGallery