Rozhovor - Jan Samec: Svět Kamila Lhotáka v malbě, kresbě, grafice a filmu

Všechny vystavené originály, tedy obrazy, grafika i kresby Kamila Lhotáka jsou ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary, umělcův motocykl Douglas 350 zapůjčilo Národní technické muzeum. Dokumentaci, fotografie a rekvizity z filmu Dědeček automobil poskytlo ze svého fundusu a archívu Barrandov Studio. Lhotákovy fotografie z natáčení stejnojmmenného filmu patří Spolku přátel Kamila Lhotáka a sekvence z filmu Dědeček automobil jsou z Národního filmového archívu.

Malíř, kreslíř a grafik Kamil Lhoták (* 25. července 1912; + 22. října 1990) se podobně jako další členové Skupiny 42 inspiroval městem a technicistními prvky městské krajiny. Krajinná zátiší, svět sportu či počátky moderní civilizace se staly námětem jeho kouzelných, rozjímavých, humorných i emotivních příběhů. K žánrovému propojení se světem kinematografie potom došlo prostřednictvím Adolfa Branalda při spolupráci na filmu Dědeček automobil.

Požádali Jana Samce, který je ředitelem Galerie umění Karlovy Vary a zároveň autorem interaktivní výstavy, aby pro čtenáře webu Putování za uměním výstavu Svět Kamila Lhotáka v malbě, kresbě, grafice a filmu zhodnotil...

Soubor děl Kamila Lhotáka ze sbírky karlovarské galerie umění poměrně dobře ilustruje všechny etapy autorova uměleckého vývoje vyjma počáteční tvorby před druhou světovou válkou. Uvolněný až mírně naivistický rukopis Lhotákových předválečných obrazů se ještě alespoň částečně projevuje v nejstarší sbírkové malbě Tenis z roku 1941.

Od počátku čtyřicátých let minulého století se autor programově zajímá o témata městské periferie a tato civilistní poetika získala ideové ukotvení v programové orientaci Skupiny 42, jejímž zakládajícím členem se stal. V první polovině této dekády krystalizuje umělcův příznačný rukopis, o čemž svědčí obraz Krajina s drakem s malířskou kultivací všedního periferního zákoutí, s transparentními lazurními plochami v podmalbě a s jemnou kresebnou linií. V tomto osobitém tvarosloví pokračuje i poválečná Lhotákova tvorba, na výstavě zastoupená například malbou Pólo na koních z roku 1946. Výškový formát obrazu s promyšlenou kompozicí figurální stafáže je dokladem, jak autorova morfologie vyzrála. Drobnokresba je konfrontována s volněji pojednanými plochami terénu a náznaky trav a tento rozdíl v pojetí ploch a zvýrazněných detailů není rušivý, naopak všechny komponenty díla jsou v harmonickém souladu.

V obrazu Paříž z roku 1949 nevyhledává Kamil Lhoták obecně známé atraktivity francouzské metropole. Kompozici díla určuje velká šedá ohrada v popředí s fragmentem reklamy na likér, v druhém plánu je zobrazena fronta stromů, jež skrývá náznaky pařížské architektury. Jako kdyby se autorovi milovaná Paříž v symbolické rovině vzdalovala. V té době už skutečně začalo umělci nelehké období. Vystoupením z komunistické strany v roce 1947 se po únorovém převratu následujícího roku stal pro vládnoucí režim přinejmenším podezřelý a nežádoucí. Několik let nemohl samostatně vystavovat a s tím se objevily i existenční problémy. Kamil Lhoták však i v tomto velmi komplikovaném období prokázal velkou vnitřní sílu i uměleckou konzistenci. Aby se uživil, začal se více věnovat ilustracím, což se ukázalo jako šťastné řešení.

Kamil Lhoták si značně zdokonalil osobitý kreslířský rukopis, jak dokazují vystavené ilustrace k románům Karla Poláčka či Marka Twaina z počátku padesátých let minulého století. S obživou mu pomohla i práce pro film, do roku 1955 se autorsky podílel na osmi krátkometrážních filmech, například už v roce 1950 spolupracoval společně s Jiřím Trnkou a dalšími kolegy na filmu Veselý cirkus.

Na motivicky nejoblíbenější prostředí motocyklů a závodů však umělec nezapomínal, což dokladují čtyři malé grafiky Ze života závodníků a větší lept Tricar. Díky tomuto dlouhodobému zaměření se v roce 1954 poznal se spisovatelem Adolfem Branaldem, který hledal ilustrátora pro vznikající knihu Dědeček automobil. Kamil Lhoták ji obdařil kongeniálními ilustracemi a v následujícím roce se stal výtvarným poradcem náročné výpravy stejnojmenného filmu, jehož režie se ujal Alfréd Radok. Obě verze díla zaznamenaly v té době obrovský úspěch, Kamil Lhoták se stal žádaným ilustrátorem, 20. století mu umožnily intenzivní uměleckou činnost.

Začátek této nové dekády znamenal další evoluci Lhotákova malířského výrazu. I když zcela neopustil své obvyklé výrazové prostředky, tak nová díla již nemají dřívější míru popisnosti, barva se uvolňuje, zbavuje závislosti na reálném východisku. To je zřejmé i z vystavených děl, například v litografiích Terč a Kámen, či v obrazu Krajina, kde výraznější chromatika krajinných partií i dalších technických rekvizit je přirozenou součástí díla.

Barevná nadsázka se projevuje nadále - v pracích ze sedmdesátých i osmdesátých let. V grafikách Skleník a Plavatka (obě 1971) jsou chromaticky zvýrazněny jen vybrané partie, oproti tomu v litografiích Menhir (1980) a Kámen (1987), nalezneme jak barevnost celé kompozice, tak výraznou radikalitu kresebné stylizace.

Kamil Lhoták byl všestranným umělcem, jeho ilustrátorská i malířská tvorba je velmi dobře zapsána v obecném povědomí. Méně však je známa jeho spolupráce s filmem. Přitom mezi lety 1947 až 1965 se jako výtvarník v různých formách podílel na vzniku dvaceti pěti filmů, z toho bylo devět celovečerních. Kromě nejznámějšího díla Dědeček automobil (1956) to byly například filmy: Velké dobrodružství (1952), Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955), Morálka paní Dulské (1958), Pochodně (1960), Policejní hodina (1960), Zlatá reneta (1965).

Za svého života namaloval více jak dva tisíce obrazů, v roce 1990 dokončil svůj poslední obraz s názvem Meteor padá do moře a 22. října téhož roku zemřel v Praze.

Obsahově i koncepčně perfektní interaktivní výstavu Svět Kamila Lhotáka v malbě, kresbě, grafice a filmu můžete v karlovarské Galerii umění navštívit do neděle 23. září 2018.

Autor: MiM

Další rozhovory o výtvarném umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery