Nebyl to pro ně jednoduchý rok. Teď ale přicházejí s novou deskou Here I am, Tady jsem. Písnička Point Of No Return je věnovaná nedávno zesnulým rodičům, tak jako celá deska. Kutnohorští Broken Hearts tvrdí, že hudební novinka Here I am, je jejich nejlepší deska. Hudební projekt založili bratři Francovi z Kutné Hory.
Jste pyšní na své nové CD?
Myslíme si, že se deska Here I am povedla. Doufáme, že se posluchačům bude líbit. CD obsahuje patnáct skladeb v soudobém tanečním duchu. Moderní aranžmá využívají v hojné míře samplingů, rytmických smyček a všech dalších prvků, jimiž se vyznačuje úspěšná taneční hudba. Stovky hodin práce doma a tisíce minut v pražském hudebním studiu Ateliér se vyplatily.
Která písnička se vám líbí nejvíc? A doporučili byste ji fanouškům?
Úplně všechny (smích). Jako úplně top písničku na desce vidíme Baby Blue. Určitě zaujmou i písně Seven lonely days, Here I am. Nejvíce času jsme věnovali písničce Russian Lullaby, kde jsme vyzkoušeli, jak moc si pamatujeme ruštinu, jelikož část písničky je nazpívaná v ruském jazyce.
Co je pravdy na tom, že vás hodně ovlivnily skupiny z osmdesátých let minulého století?
Ano, je to tak. Písníčky z této doby měly melodii a byly o něčem. Ne nadarmo nám někteří říkají „kutnohorští Modern Talking“. Naše skladby jsou dynamické a energické a rychle se “zakousnou“ do hlavy. A ke všemu máme úplně tu nejlepší zpěvačku, která má hlas jako zvon.
O čem vlastně zpíváte?
V našich textech najdete lásku. Stačí si přečíst názvy skladeb a bude jasno. Náměty nacházíme hlavně na ulici. Například skladba Sorry, je o ženě, která se vzepřela svému muži, který ji šikanuje a ona najde konečně sílu, odchází od něj. O lásce a rozchodech se dá zpívat skoro pořád (smích). Politiku do písníček nemícháme.
Je těžké skládat písničky?
Nám to těžké nepřijde. Nápad v hlavě máme hned, ale těžší je to pak zrealizovat a aranžovat skladby tak, aby si nebyly podobné. Vždy se snažíme dát do písničky i nějaké moudro.
Vaše písničky zní dost profesionálně, neuvažovali jste o tom, se hudbou živit?
Bylo by to pěkné, ale v této době existuje tolik kapel, že byste museli mít za sebou velkého sponzora, aby si vás lidi našli a poslouchali. Hudební průmysl je o penězích a firmy a rádia rozhodnou, koho mají lidi poslouchat. Hudba je náš koníček a prostě nás baví tvořit nové hity bez nároku na honorář.
Kde vás mohou fanoušci slyšet?
Nikde nevystupujeme. Jednak už nejsme nejmladší a proto dáváme prostor mladším kapelám, a ke všemu máme trému. Jelikož Broken Hearts je studiový projekt, tak by to bylo i obtížné. Dost si totiž vypomáháme počítačem. Ale mohou nás slyšet na rádiu Fénix, kde jsme byli zařazeni do playlistu a nebo přímo na stránkách bandzone. A kdo by nás chtěl mít doma, stačí napsat na mail o CD nebo ho na našich stránkách jednoduše vyhrát.
Proč vlastně zpíváte v anglickém jazyce?
Myslíme si, že pro taneční hudbu jako je ta naše, je lepší angličtina. I když na této desce jsme zkusili i část písničky v ruštině. Zjistili jsme však, že jsme ruský jazyk hodně zapomněli. Prostě nás baví zpívat v anglickém jazyce. Nebráníme se však na další desce třeba zkusit texty v češtině.
A kdy bude další deska?
No většinou to dáváme tak za tři roky. To už je skoro taková tradice. I když CD Here I am, měla být naše poslední deska. Chtěli jsme se rozloučit s fanoušky tím nejlepším, protože naše poslední deska je opravdu pecka. Teď nám hold nezbude než natočit ještě lepší, což nevíme, zda se nám to podaří (smích). Hodně záleží na naší manažerce Ivě Beldové, zda nám zachová přízeň a tímto jí moc za vše děkujeme a sponzorovi Hošek a syn samozřejmě také.
Takže se dáte již do skládání nových skladeb?
Zatím ještě ne. Nápady nechodí takhle rychle. Ale na druhou stranu je pravda, že tak zhruba máme v současné době pracovní názvy nových písniček, ale na to je ještě brzo. Musíme teď koukat hodně kolem sebe, abychom měli nějaký zajímavý příběh. Nyní se spíš soustředíme na natočení videoklipu k písni Baby Blue.
Autorka: Hana Kratochvílová
Zdroj: Kutnohorský deník
Zdroj snímků: broken-hearts34.webnode.cz
Další rozhovory si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery