Gogolův Revizor zažívá v poslední době svou renesanci. Na předvánoční týden načasovalo jeho premiéru i pražské Divadlo na Vinohradech. Obraz korupcí, úplatkářstvím, arogantní mocí i strachem prolezlé provinční společnosti je brilantní komedií se stále aktuální výpovědí.
Právě na ni sází vinohradská inscenace režiséra a uměleckého šéfa souboru Juraje Deáka. Bohužel tak činí s až urputnou názorností.
Inscenaci otevírá scéna divokého mejdanu jak ze Sorokinova Dnu opričnika, střižená ale spíše podle vzoru filmového Mrazíka. To, že se hraje o dnešku, se zdůrazňuje jak prvoplánovými narážkami na Kreml či „Velkou říjnovou“, tak i dalšími signály vysílanými do hlediště, jako jsou rudé trenýrky a babišovská dikce Hejtmana. A kdo by ještě nechápal, po přečtení v programu článek Proč dnes hrát Revizora dramaturga Vladimíra Čepka, pochopí.
Stejně urputně se útočí i na divákovu bránici, a to expresivním přehráváním, mlácením o podlahu, lechtivými narážkami až po ono nahé pozadí vystrčené do hlediště po slibně naznačené Chlestakovově souloži s Marjou, se zájmem sledované Hejtmanem i jeho ženou.
Při vší té snaze o aktualizaci a zábavnost není skoro divu, že na hereckou a režijní vynalézavost už moc energie nezbylo. Ondřej Brousek by jistě dokázal dát Chlestakovovi víc než jen podobu hejska okresního formátu, stejně jako Aleš Procházka bezostyšnému a natvrdlému Hejtmanovi. Gogolovská galerie okresních činovníků působí spíš jako sbor, jen v úplatkářské scéně se rozvine charakteristika jednotlivých typů v krátkých pohybových etudách.
Vinohradský divák se ale baví a tleská finesám Gogolova textu se stejným nadšením jako nahé zadnici. A není pochyb, že i tento pokleslý Revizor se stane repertoárovou trvalkou. Jen pár pamětníkům se možná zasteskne po dávných Pistoriových a Pavlíčkových Vinohradech s hereckými osobnostmi a režijními finesami, jež se obešly bez zbytečné podbízivosti.
Autorka: Radmila Hrdinová
Zdroj: Právo
Další divadelní recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery