Po tříleté odmlce se vrací mladá autorka Lucie Faulerová s novým románem Smrtholka. Stejně jako v prvotině Lapači prachu pohlíží na těžkosti života z nezvyklého úhlu, který místy balancuje na hranici snesitelnosti.
Protagonistka s líbezným máchovským přízviskem Márinka odjíždí kamsi vlakem. Během jízdy, jež má nádech fatálnosti, si přehrává drobné útržky i klíčové milníky z dosavadního neblahého života, který poznamenalo nepochopitelné opuštění matkou, náhlá ztráta mladší sestry a výsledná apatie k čemukoli, co stojí v cestě.
Na rozdíl od bezpečného vyprávění v chronologické posloupnosti má novela podobu nekontrolovaného proudu vědomí. Myšlenky příjemné i ty, které by raději zavrhla, a výseky z mnohdy absurdních rozhovorů vedených se sourozencem se v hrdinčině hlavě přes sebe valí překotně, přesto systematicky. Neustále udržují čtenáře v napjatém očekávání, že přijde další chtěná či nechtěná vzpomínka na krutou a nespravedlivou chvíli osudu.
Rytmus próze udávají ponejvíce citoslovce zvuků lokomotivy, výhybky a výluky na trati předělující oddíly textu. Jako pomyslný metronom funguje repetitivní motiv studií sebevražednosti, jimiž je titulní postava až nezdravě fascinována, a obskurních ezoterických dýchánků ve vesnické sokolovně, které dívky navštěvují pouze z recese.
Lucie Faulerová se analogicky, jako v debutových Lapačích prachu, nezdráhá pustit do prozkoumávání neutěšených témat z rodinného prostředí a jejich interpretace poněkud cynickým, ale veskrze pravdivým způsobem. Márinčini kostlivci ve skříni vyvstávají pomalu, ale s plnou vervou, a dostávají se tak mimo komfortní zónu.
Autorka do nich navíc vetkává svůj výtečný smysl pro imaginaci a tvorbu osobitých metafor. I z tohoto důvodu si její druhý beletristický počin zasluhuje pozornost.
Autorka: Kristýna Čtvrtlíková
Zdroj: Právo
Další knižní a audioknižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny