Deník, který se nedostal prokurátorovi do ruky... Touto lákavou anotací opatřilo pražské nakladatelství Orego knihu Rudolfa Černého Hochštapler, která vyšla zkraje léta 2019. Jedná se o reedici zcela výjimečného titulu. Původní Hochštapler byl vydán v omezeném nákladu roku 1964 a byl ihned rozebrán. I přes velký úspěch však nedošlo k dalšímu vydání, neboť v zasvěcených kruzích v Praze i v Brně se sázelo, kdo je kdo v knize o politické kariéře a osudech jednoho z českých „vlajkařů“, která nastavila tehdejší politické špičce zrcadlo.
Gusta Gajer byl sociální demokrat
Gusta Gajer byl fašista
Gusta Gajer byl nacionalista
Gusta Gajer byl víc než hochštapler
Před pětapadesáti lety jmenovaný titul tedy náramně zčeřil hladinu veřejného mínění. Doslova hejno hus se cítilo býti příslovečně potrefenými a kolem útlého svazku, leč svou silou rovnající se semtexu, se rozjela vlna vášní a dohadů o tom, kdo vlastně jest předlohou onoho bezcharakterního muže, který začal svou kariéru těsně před válkou v Gajdově straně.
Ta hádanka nenašla své rozluštění, ale kniha se již pro jistotu nedočkala druhého vydání. Což napravilo po dlouhém půlstoletí nakladatelství Orego.
Stručný obsah knihy Hochštapler
Všeho schopný mladý muž z Třebíče, Gusta Gajer, začne svoji kariéru těsně před válkou v Gajdově straně. Oblékne holínky a rajtky, černou košili přepáše dohodou a v rodném městě na Moravě vede fašistickou mládež. Už tady se ukazuje, že je ve své profesi učenlivý a snaživý, že z něho vyroste znamenitý grázl, podvodník, denunciant a zloděj, a vůbec přední aktivista fašistické strany.
Jeho velká příležitost však přichází až v Rysově Vlajce. Stává se jejím zástupcem v Říši, kde nejdříve propaguje fašistická hesla mezi nakomandovanými českými dělníky, později sehraje velkou frašku, pomocí tajné vysílačky se pokouší svrhnout Háchovu vládu a nastolit Ryse. Ale Hácha má kredit, Vlajka je pro nacisty groteskní spolek nýmantů, kteří jsou dobří jen pro nejšpinavější služby. Místo na Pražském hradě se tak octne Gusta Gajer v koncentráku.
Je to pro vlajkařskou špičku ovšemže fešácký kriminál a Gusta Gajer i zde projeví mimořádnou přísavnost a životaschopnost. Ač rasista s rozsáhlou praxí při pogromech, předstírá sympatii k Jordanovi, židovskému vězni ve výsadním postavení. Pan Jordan, jehož dolary se hodí, se octne na seznamu Gajerových obětí vedle Jedové Lidky a hokynáře Porgese, jehož koruny Gajerovy také přišly náramně vhod.
Tím však jeho osudy nekončí. Vrací se do Prahy v uniformě západní armády, tentokráte jako hrdina od Tobruku, ještě jen tak mimochodem udolá další sadu dívčích srdcí – než je odhalen a lidovým soudem souzen. Ale ani to nemůže být tečka za úspěšným životem takových Gustů Gajerů, už ne proto, že nikdy nejsou odhaleni úplně, mrtví totiž nemluví. Za dva roky se mu brána věznice otevírá. A co potom?
Zajímavou a podnětnou přílohou knihy Hochštapler je sice nedlouhý, ale o to zasvecenějsí exkurz do historie a vývoje malého československého nacionalistického a částečně i fašistického hnutí Vlajka i Národní obce fašistické.
Pár slov o autorovi...
Spisovatel Rudolf Černý se narodil 12. prosince 1920 v Praze, zemřel 4. února 1982 v Brandýse nad Labem. Byl prozaikem, autorem románů, zachycujících klíčové okamžiky v historii naší novodobé společnosti, i zručným povídkářem.
Po absolvování měšťanské školy se od 1934 učil kloboučníkem, do 1948 pracoval jako dělník, v letech 1949 až 1957 prošel několika profesemi – byl kopáčem, horníkem, minérem. Po těžkém pracovním úrazu (zával v dole) začíná během rehabilitace a následného invalidního důchodu psát prózu. Od roku 1957 publikoval povídky v časopisech – Československém vojákovi, Květech i Kulturní tvorbě či Plameni. V roce 1960 mu vychází překvapivě výrazná prvotina, soubor povídek Nezralé ovoce. V této knize Rudolf Černý zpracoval různá závažná témata z naší historie v letech 1917 až 1945. O dva roky později mu vychází politický román Tereza, situovaný do údobí 1928 až 1932. V ten čas se dobrovolně vzdává invalidního důchodu v přesvědčení, že je schopný se spisovatelským řemeslem uživit.
V roce 1963 mu vychází úspěšná novela z prostředí pražských kopáčů Zloděj žen, následuje v roce 1964 Hochštapler a pracuje na druhém dílu Terezy pod názvem Náměstí Evropy. Svůj publicistický až reportážní pohled na historické události a beletrizování historických fakt střídal Rudolf Černý s úsilím o vytvoření klíčového politického románu, což se mu posléze zdaří.
V 70. letech minulého století se zařadil mezi hrstku autorů, kteří zpracovali vývoj, příčiny a důsledky Pražského jara. Vyšla mu reportážní polemika Jak se dělá kontrarevoluce, která však byla po dvou hodinách prodeje na přímý rozkaz Gustáva Husáka stažena z knihkupeckých pultů. V roce 1974 Rudolf Černý vydal knihu 12. dubna, 9.07, čtivou, populární formou zpracovanou historii kosmonautiky, a román Vyšehradští jezdci. V roce 1978 mu vychází dvoudílný román Náměstí Evropy ( 1. díl Tereza, 2. díl Klára) a pracuje na dílu třetím. Jeho filmové povídky Bitva o Hedviku (1973) a Zbraně pro Prahu (1975) se staly podkladem pro celovečerní filmy.
Přestože Rudolf Černý nikdy nebyl v KSČ, o její politiku se vždy intenzívně zajímal. Koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století pravidelně navštěvoval bývalého prvního tajemníka UV KSČ a prezidenta ČSSR Antonína Novotného. Jejich rozhovory vyústily v knihu Novotného pamětí pod názvem Exprezident. Tehdejší politické vedení nechalo Černému rukopis zabavit, kniha měla vejít v zapomnění. Světlo světa spatřila téměř dvacet let po napsaní, v nakladatelství Orego roku 1999. Ještě předtím, v roce 1992, však nakladatelství Kiezler Publisher vydalo Černého „předkrm“ k Exprezidentovi, publikaci Antonín Novotný: Pozdní obhajoba.
Smrt zastihla Rudolfa Černého v blížících se dvaašedesátinách, při práci na třetím dílu Náměstí Evropy, na životopisném románu o Jaroslavovi Haškovi a české bohémě i na románu o Ježíši Kristu. Jistě by měl radost, že Jak se dělá kontrarevoluce, tak i Exprezident a nyní i Hošchštapler se dočkaly nových vydání.
Autor: Ivan Černý
Zdroj snímků: Archív autora
Kresba Jaroslava Plesla
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny