Tak se jmenuje publikace, kterou vydalo Sklářské muzeum v Novém Boru. Toto muzeum patří k jednomu z nejkrásnějších a nejbohatších svého druhu u nás a Nový Bor je městem, kde sklo stálo přímo u jeho zrodu. V této severočeské oblasti se sklo vyrábělo už od středověku. Stopy po lesních sklárnách nalezneme na několika místech v hustých lesích regionu. Tu a tam se archeologům podaří sklárnu odhalit, udělat odborné posudky a zase ji odevzdat přírodě, jak tomu bylo třeba při průzkumu v oblasti obcí Kyjova a Vlčí hory.
Nový Bor, jinak německy Heida, je světoznámým střediskem skla dodnes. Město zažilo éru velké slávy, kdy zde žily a tvořily celé sklářské dynastie. Velkou osobností byl Bedřich Egermann. V novém Boru se vyrábí sklo dodnes. A to je největší pocta tomuto místu. Takové štěstí neměla například sklárna v nedaleké Chřibské, která byla zničena celkem nedávno nešťastnou privatizací. A to nesla prosím název roku svého založení - 1414!
Představovaná publikace mapuje jednotlivé sklářské hutě v Boru, jejich umístění, technický rozvoj, inovaci a prodej do všech koutů světa. Dosud Nový Bor charakterizují velké, důkladně stavěné památné budovy, které odpovídaly postavení elity města. Piaristické gymnázium, kostel Nanebevzetí Panny a Marie, pošta a hlavně sklářská školu, která byla otevřena už koncem roku 1870. Její stavbu iniciovali sklářští podnikatelé.
Dá se říci, že kniha je věnována osobnostem a sklářským rodům, co jméno, to historický pojem. Například Friedrich Egermann patentoval objevy výrobků z bílého mléčného skla, na které použil první vynález, tzv. achátování, aby sklo připomínalo porcelán. Sám byl jako nechtěné dítě vychován v Míšni a vynesl odtud z porcelánky technologie, které použil na sklo. Ale sklo proslavili i další jednotlivci či instituce - Franz Ladisch, bratři Zahnové, Carl Bosch, Karel Palda, Hartmann a Dieterichts, Johann Oertel, Carl Golberg, Adolf Rasche, Carl Cheppel, firma Hantich, huť Helena.
Skvěle graficky a polygraficky vyvedená publikace je doplněna velkým množstvím dobových snímků města, bohatou paletou záběrů skla i historických vzorníků jmenovaných firem. Kniha Po stopách sklářského řemesla v Novém Boru vyšla v roce 2015. Stalo se tak díky přeshraničního projektu Cesty tradičních řemesel se saským Grosschönau. Její dotisk, který vyšel v polovině roku 2019, si vyžádal neutuchající velký zájem o ni z řad českých i německých návštěvníků Nového Boru.
Zdařilou publikaci Po stopách sklářského řemesla v Novém Boru vydalo novoborské Sklářské muzeum, na textech spolupracovala Eliška Vavříčková a Magdalena Váchalová.
Představujeme Sklářské muzeum Nový Bor
Předchůdcem současného muzea bylo původní muzeum, umístěné v budově tehdejší novoborské radnice. Již tenkrát ale jeho sbírky podávaly cenná svědectví o řemeslné zručnosti a nápaditosti mnoha generací zdejších sklářů a sklářských výtvarníků. Muzeum bylo založeno z iniciativy samotných sklářů a rafinérů, kteří toužili, slovy kronikáře města, po možnosti své práce veřejně vystavovat, porovnávat s ostatními a zachovat je pro své potomstvo. A tak bylo zásluhou tehdejšího Odborového svazu sklářského dělnictva a za významné podpory města slavnostně otevřeno roku 1893. A funguje dodnes! Základ muzejní sbírky skla byl získán díky darům jednotlivců i firem, také zásluhou muzejních soutěží a produkcí prací žáků místní sklářské školy. V báječných expozicích muzea se kromě jin´who dovíme také o poválečné výrobě skla a připomeneme si díla význačných sklářů a designérů, která jsou ve světě známá a jsou chloubou díla českých rukou. Stálá expozice muzea je rozdělena podle technik zdobení skla a je doplněna historickými modely dílen. Kromě stálé expozice pořádá muzeum krátkodobé výstavy jednotlivých výtvarníků.
Autor: Ivan Černý
Reprofoto z publikace: Miroslav Feszanicz
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny