Po bok literárních děl, která reflektují život v domě seniorů, se zařadil Tajný deník Hendrika Groena z pera nizozemského autora, jenž se skrývá pod pseudonymem Hendrik Groen. Ten naladil teskně humornou notu a osciluje mezi smíchem a smutkem.
Příběh vypráví třiaosmdesátiletý stařík Hendrik Groen, jenž se rozhodl, že zaznamená svůj život v seniorském domě. Pečlivě tedy zapisuje události každého dne a jeho vyprávění je tragikomické.
Úsměvné a humorné poznámky a situace střídají smutné postřehy o stáří prodchnuté pocitem bezmoci a rezignovanosti, který domovem prochází. Hendrik je poměrně osamělý, čas tráví o samotě a přátelské vazby ho pojí jen s pár dalšími obyvateli.
Prostým jazykem zaznamenává události a krátce k nim doplňuje vlastní myšlenky. Sympaticky si dokáže dělat legraci sám ze sebe a místy překvapí cynismem a ironickým odstupem.
Tajný deník Hendrika Groena lze zařadit vedle novely Opozdilec belgického autora Dimitriho Verhulsta či finské trilogie Babičky z pera Minni Lindgrenové. Oproti Opozdilci postrádá dávku ironie a sarkasmu, Babičky Lindgrenové se zase liší zejména svou ženskou společností.
Groenova próza v sobě zároveň nenese tak silný apel na společnost. Nechce jí pohnout svědomím a prstem ukázat na mladou a střední generaci, která své starší členy rodiny nechává zavřít do domů pro seniory a s klidným pocitem na duši odjíždí žít své vlastní životy.
Román by mohl zajímat také příznivce švédské bestsellerové knihy Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Takové množství jednoduchého humoru však Groen zdaleka nenabízí.
Autorka: Lucie Zelinková
Zdroj: Právo
Další literární recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery