Pražské Museum Kampa je majitelem jedné z nejucelenějších sbírek malíře Františka Kupky (* 23. září 1871; + 24. června 1957). Nová koncepce stálé výstavy děl tohoto vizionáře abstrakce prezentuje nejen práce z kolekce, které muzeum vlastní, ale návštěvník uvidí i obrazy z dlouhodobých zápůjček jiných institucí i soukromých osob.
Jako bonus nabízí instituce i komorní expozici malířova souputníka, sochaře Otto Gutfreunda (* 3. srpna 1889; + 2. června 1927), která celou přehlídku děl uzavírá. Ve dvou patrech lze v podstatě vidět směr, kterým se ubíraly cesty tuzemského moderního umění a proč vytvořená díla výrazně přesáhla hranice naší domoviny.
Kupkova expozice je rozdělená na sedm ucelených kapitol. Díky nim je možné identifikovat umělcův posun jak v oblasti výtvarné, tak i myšlenkové.
První jeho práce jsou ještě zakotveny v archaickém výtvarném období. Je v nich patrný vliv romantismu poloviny devatenáctého století, ale lze v nich vypátrat i prvky symbolismu a secese, které jsou typické pro jeho konec. Dobrým příkladem těchto uměleckých tendencí je olej na plátně Knihomol (1897). Jde v podstatě o banální symbolické téma. Muž se věnuje četbě, zatímco tři dámy se ho snaží (marně) zaujmout. Duch tedy překonává fyzično.
Obrazy, na kterých jsou už první abstraktní prvky, pocházejí z autorova francouzského období, kdy jej mimo jiné ovlivnil fotograf a kameraman Marey. Začínají se u něj objevovat barevné plochy, rozmazané či rozpité skvrny, vytvářející zatím jen druhý vizuální plán.
V tom prvním stojí stále ještě konkrétní figury, jako je to v případě děl Kabaretní tanečnice (1905 až 1910) či Kupkova nevlastní dcera Andrée (1906). V abstraktním umění, které je pro něj zásadní, se jeho rukopis změnil. Ovšem jen zdánlivě, spíše to vypadá, jako by se na poněkud nudnou realitu díval skrze kaleidoskop, který má v hlavě.
Deformace, které se mu díky výrazné imaginaci zjevují, zachycuje na malířské plátno. Veškeré novotvary ještě zvýrazňuje transparentní barevností. Jeho abstraktní výtvarné meditace nelze chápat jako náhodné shluky čar a barev, protože Kupkovo vidění světa má v sobě určité pevné zákonitosti.
Sochař Otto Gutfreund jde ve své tvorbě opačnou cestou. Od radikální kubistické plastiky inspirované Pablem Picassem či Georgesem Braquem se posunul k figurativní tvorbě evokující Augusta Rodina či později Alberta Giacomettiho. Umí pracovat s hmotou, dokáže ji cele využít pro estetické hledisko výsledné plastiky, ať už jde o jemně propracovanou dívčí tvář, nebo nahrubo vysochaný obličej vousatého proroka. Ve všech případech hraje hlavní roli výraz.
Autor: Jan Šída
Zdroj: Právo
Recenze dalších událostí z výtvarného umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery