Pomalu se stahují mračna nad dalším hnízdem staré netolerantní kultury. Je plné hanebných macho mužů, kteří se bijí o srdce apatických žen, které se dokonce nechají bez dovolení líbat! S tím je třeba udělat konec. Ano, aktivisté se pomalu ale jistě chystají na klasické pohádky.
Asi nikoho nepřekvapí, že pohádky se všechny režimy snažily upravit k obrazu svému. Asi nejvíce na frak dostala za nacismu Popelka. Zlá macecha v nacistické úpravě totiž byla Židovka a nevlastní ošklivé sestry měla se Slovanem, který neumřel, ale vzal do zaječích. Princ byl hodnotné árijské krve, protože to byl SS-man. A takto byla upravena většina pohádek.
I komunismus se s pohádkami nepáral. V 50. letech byla mnohá klasika o drobném chudém baráčníkovi a zlém bohatém sedlákovi převyprávěna tak, že baráčník vstoupí do družstva a šelmu kulaka sedláka vyvlastní. Klasickým příkladem komunistické tvorby je podle některých filmová pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele. Úpravám podlehla i modernější literatura a třeba Malý Bobeš, poprvé vydaný v roce 1931, má úplně jiný konec než po roce 1948.
Ale ani kapitalismus nebyl k pohádkám šetrnější. Nedocházelo sice k ideologickým úpravám, pokud tedy pomineme-li například animované seriály Rambo nebo G.I. Joe, a dobro vždy vítězilo nad zlem ale nějak mu to vždycky déle trvalo a hrdinové typu Želv Ninja, Batmana, Pokemonů atd. vystřídali celou řadu kostýmů, zbraní, lokalit a ke všemu byla samozřejmě akční figurka, kterou děti chtěly.
Ovšem čas oponou mách a máme tady nový atak na pohádky. Ty už byly ideologicky vyčištěny a v knížkách vašeho mládí jako Honzíkova cesta, O letadélku Káněti už nenajdete zmínku o JZD, Svazarmu nebo Pionýrech. Ani malý Bobeš už se neptá, co to je soudruh. Přesto však hlídači politické korektnosti s pohádkami a tvorbou pro děti nejsou spokojeni.
Jsou totiž plné sexismu, rasismu, gendrismu, homofobie a xenofobie. Už to není souboj dobra se zlem. Zlo se musí podle moderních vykladačů pohádek pochopit. Pak třeba pochopíme, že to není zlo. V čele hnutí opět stojí Hollywood. Herečka Keira Knightley se například svěřila tisku, že zakázala své tříleté dceři disneyovky Ariel malá mořská víla a Popelka. Proč? Ariel se vzdá z lásky k princi hlasu, což by prý žádná žena neměla dělat a Popelka je prý pasivní a místo, aby se ze svých problému dostala sama, čeká na prince.
Její kolegyně Kristen Bell alias Veronica Mars jde v logickém rozboru pohádek ještě dál. Růženka je podle ní 90 % příběhu zcela pasivní a jen čeká na polibek. Sněhurka se v úpravě Bellové měla zeptat proč má jíst to jablko. A oba princové jsou samozřejmě pěkní sexuální predátoři, protože se zakletých princezen nezeptali, zda je mohou políbit. Pokud její teorie rozvineme, princ ze Sněhurky to bude mít ještě více komplikované, neboť začne líbat nedýchající dívku ve skleněné rakvi obklopené sedmi osobami mužského pohlaví trpících nanismem. I když na druhou stranu zase mohou být dětí zasvěceny do existence sexuálních menšin.
V pohádkách by samozřejmě měly vystupovat i etnické menšiny. Překvapivě klasika všech klasik, vycházející z arabských pohádek tedy Aladin je podle aktivistů rasistický. Stejně jako Mulan, Pocahontas nebo Pipi – dlouhá punčocha. Poslední jmenovanou však brzy čeká korektura. Bude z ní Romka z přistěhovalecké čtvrti.
I naši aktivisté se snaží být světoví a už našli první oběť. V básničce Jiřího Žáčka Maminka se totiž píše, že ženy jsou na světě od toho, aby se z nich staly primárně matky a nikoliv svářečky, lidskoprávní aktivistky či účetní. Nebohý Žáček to za svoji báseň samozřejmě náležitě schytal. Naneštěstí ČR není ještě tak korektní jako jiné země a čítanky obsahující tuto toxickou báseň nebyly spáleny.
Je jasné, že s tím, jak se mění svět změnil mění se i pohádky. Ale násilné roubovaní různých ideologií do nich, snahy o jejich překroucení jsou více než scestné a hloupé. Pohádky mají děti učit rozpoznat zlo a pochopit, že ten kdo s ním bojuje je vždy správný. Mají pobavit a ukázat, že máme věřit v dobro.
Každá ideologická úprava se vždy zvrtne ve svůj opak. Pohádky buď začnou být nudné a nezáživné anebo se tak zkomplikují, že ztratí význam. To hrozí především pokud pohádky budou psát různí politici a aktivisté. Jak už se totiž mnohokrát ukázalo, zdravý rozum, humor a nadsázka jsou pro ně naprosto cizí věc.
Autor: Petr Šulka
Zdroj: eurozpravy.cz
Další komentáře si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery