Jeden z dalších literárních svátků se před krátkým časem odehrál v Třebíči, v občany oblíbeném Národním domě. Tato populární městská oáza kultury a umění reportéra a spisovatele Stanislava Motla tradičně srdečně přivítala. Ten sem přijel na křest své nové knihy Peklo pod španělským nebem, zabývající se španělskou občanskou válkou, která se odehrála před osmdesáti lety.
Na následující besedu sebou přivezl i významnou osobnost, bývalého senátora a europoslance Richarda Falbra, předsedu Sdružení přátel interbrigadistů, jehož otec jako jeden z více jak dvou tisícovek československých interbrigadistů ve Španělsku též bojoval.
Motl v Třebíči, Třebíč v Motlovi...
Stanislav Motl je v Třebíči častým hostem, neboť zde zpracoval do obsáhlého knižního svazku jeden ze svých nejsilnějších námětů. Osud hrdiny Antonína Kaliny, který za války zachránil 1300 děti v koncentračním táboře Buchenwald, z nichž bylo 1200 židovského původu. Díky městu Třebíč, a osobním aktivitám ředitelky Městského kulturního střediska Jaromíry Hanáčkové se udělala spousta záslužné práce pro zviditelnění Kalinovy osobnosti, odboráře a komunisty, kterého fašisté zavřeli ihned v roce 1939 a který celých šest let až do osvobození nevěděl ani minuty, kdy ho v koncentráku zavraždí. V neposlední řadě byla i vybudována Pamětní síň Antonína Kaliny. Motlova kniha dala do pohybu kromě jiného i udělení vysokého státního vyznamenání tomuto hrdinovi in memoriam z rukou prezidenta republiky.
V Třebíči je Stanislav Motl jako doma, dokonce snil o tom, jak tady jednou zakotví, až bude končit s hektickým životem špičkového reportéra. Ale sny jsou sny a realita je zcela jiná. Dnes tady a zítra támhle, světoběžník Motlova formátu nemá naději, že by někde stačil zapustit kořeny. Alespoň se sem rád pravidelně vrací, zvláště při přednáškách, jako onehdy, kdy tady promítal svůj dokumentární film o masakru ve Velkém Meziříčí v květnu 1945, doplněný besedou. Tragickými hrdiny oné strašné události byli členové Hitlerjugend, vlastně ještě děti, kterým velitelé nařídili, aby zabíjeli. Stanislav Motl vypátral tři dosud žijící s otázkou, jak se po více jak seedmdesáti letech dívají na to, co se tehdy odehrálo. Jak odhalil film i následující beseda, reportáž o jednom z největších masakrů civilistů, který se odehrál na našem území, je i hlubokou psychologickou sondou do duše dospívajícího chlapce, odsouzeného žít do konce svých dnů s vědomím, že se stal aktérem hromadné vraždy. Vraždy navíc nepotrestané...
Osudy španělských interbrigadistů z českých zemí
Jak známo, španělská občanská válka byla předehrou následující druhé světové. Její smrtící bilance byla děsivá, jak shrnuje Stanislav Motl ve svém žurnalisticko-historizujícím dokumentárním díle. Přes půl milionu mrtvých, další stovky tisíc obětí oboustranných represí, více jak sto tisíc nezvěstných. Na bojištích se rvaly desítky tisíc interbrigadistů z více jak pěti desítek zemí světa. Zahynulo jich tehdy osm až deset tisíc, včetně několika set Čechoslováků.
Pro Třebíč je důležité, že odsud odešlo na tehdy patnáctitisícové město velké množství dobrovolníků do boje za demokracii a proti nastupujícímu fašismu. Mezi nimi byl kupříkladu Leopold Pokorný, funkcionář třebíčského dělnického tělovýchovného hnutí, který padl na řece Tajuně při odvážné výpadu, nebo manželé Holubcovi, Josef Kuba či Vilém Vidlák a další. Řada jejich rodinných příslušníků si se zájmem přišla besedu na stále živé téma poslechnout. Též se do ní aktivně zapojila vzpomínkami na své slavné drahé, z nichž se mnozí nevrátili.
V knize Peklo pod španělským nebem – Čechoslováci ve španělské občanské válce, o které jsme psali na webu Putování za uměním zde, připomíná Stanisla Motl kromě jiných osudy několika konkrétních účastníků, třinácti mužů a tří žen – sedmi Čechů, dvou Slováků, tří Američanů, dvou Němců, Maďara a Španěla. I o nich se na besedě hovořilo.
Kupříkladu vzpomínaný tramp Leopold Pokorný z Třebíče, příslušník Dimitrovova praporu, se mezi prvními přihlásil jako dobrovolník do protiútoku, který měl zabránit zničující palbě fašistů, jíž byl vystaven nechráněný polský a americký prapor. Dobrovolníci vyběhli z bezpečných zákopů a hned na sebe upoutali pozornost. Od fašistických pozic je dělilo slabých sto metrů. Všichni až na jednoho padli. Akce však byla úspěšná, polský a americký prapor byly zachráněny.
Hrdinná smrt celé skupiny si získala obdiv jak mezi ostatními jednotkami interbrigád, tak doma v Československu. A již dne 14. září 1945 se Leopold Pokorný dočkal pamětní desky na třebíčském Dělnickém domě. Jeho jméno též nese jedna z ulic v třebíčské židovské čtvrti.
Svět v roce vzpomínek 80. výročí války
Jak zaznělo během besedy s autorem, tak jsou v současnosti zejména v USA, Polsku, Rusku, v Izraeli a samozřejmě ve Španělsku a dalších zemích vztyčovány památníky tehdejším příslušníkům mezinárodních brigád i pojmenovávány ulice po hrdinných interbrigadistech. Naprostou novinkou je zpráva, že španělské město Sagunto, vzdálené asi třicet kilometrů od Valencie, svého času chráněné legendární dělostřeleckou baterií Čechoslováků, nesoucí jméno Klementa Gottwalda, která odrazila jednapadesát bombardovacích vln a tím město zachránila od totální zkázy, oficiálně vyzvedlo toto hrdinství. Na počest našich interbrigadistů byla v prosinci 2017 slavnostně pojmenována jedna z komunikakcí Sagunto ulicí Dělostřelecké baterie Klement Gottwald.
V závěru besedy v této souvislosti občany informoval předseda Sdružení přátel interbrigadistů Richard Falbr, jehož otec též v Saguntu bojoval, že i u nás se v tento čas připravuje pamětní deska, připomínají hrdinství našich dobrovolníků. A symbolickou tečku za skvělým večer udělala ředitelka MKS Třebíč Jaromíra Hanáčková v roli moderátorky, která prozradila, že pozadu nezůstane ani Třebíč, která památku svých statečných rodáků-španěláků také nově zviditelní.
Jak? To už ale bude námět na další článek.
Autor: Ivan Černý
Snámky Mileny Městecké a Jarky Burketové
O dalších křtech nových knih se na webu Putování za uměním dočtete zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny